Většina Čechů už dojídá zbytky cukroví a stromečky pomalu končí u popelnic. Pro desítky tisíc lidí v tuzemsku však Vánoce teprve začínají. Pravoslavní věřící, mezi které patří početná ukrajinská či ruská komunita, zasednou ke štědrovečerní večeři právě dnes večer. Rozdíl v kalendářích i geopolitické napětí posledních let ovšem mění staleté zvyky rychleji než kdy dřív.
Pro nás je 24. prosinec nedotknutelné datum. Přesto miliony křesťanů na východ od našich hranic zasedají ke svátečnímu stolu až v době, kdy my slavíme Tři krále. Důvodem není jiná teologie, nýbrž astronomie a starý dluh římskému císaři.
Pravoslavná církev se v liturgických otázkách stále drží juliánského kalendáře, který zavedl Julius Caesar. Ten se oproti našemu gregoriánskému, platnému od roku 1582, zpožďuje přesně o třináct dní. Fakticky tak pravoslavní slaví narození Krista také 25. prosince, jenže podle svého počítání času. V našem civilním kalendáři tento moment připadá až na zítřek, 7. ledna, přičemž svatý večer, zvaný Badnik, slaví věřící právě dnes.
Půst a dvanáct apoštolů na stole
Na tyhle svátky se nespěchá. Žádný nákupní amok jako u nás. Duchovní rozměr zde stále převažuje nad komercí. Věřící drží před svátky přísný čtyřicetidenní půst, který končí až s východem první hvězdy právě v tento večer. Teprve poté rodina zasedá ke slavnostní tabuli. Kdo by čekal smaženého kapra s majonézovým salátem, bude překvapen. Tradiční večeře je sice bohatá, ale striktně postní. Na stole nesmí být maso, mléko ani vejce.
Zásadním pokrmem je kuťa. Jde o sladkou kaši z pšenice, medu, máku a ořechů, která symbolizuje hojnost a soudržnost rodiny. Před začátkem hodování si každý člen rodiny musí dát alespoň lžičku. Tradice velí, aby se stůl prohýbal pod dvanácti chody. Toto číslo odkazuje na dvanáct apoštolů, kteří zasedli s Ježíšem k poslední večeři. Realita v Česku je ale tvrdší a často se musí podřídit šichtám v práci.
„Snažíme se uvařit všech 12 jídel, které mají podle tradičních pravoslavných zvyků být na štědrovečerní tabuli, ale ne vždy se to povede, jelikož maminka nemá tolik času,“ popsala realitu Marina Mykulin, která v Česku dlouhodobě žije.
Politika vstoupila do chrámů
Zajímavostí pro české pozorovatele bývá absence dárků pod stromečkem v tento den. V mnoha zemích bývalého východního bloku, typicky v Rusku, nosí dárky Děda Mráz až na Nový rok. Dnešní večer a zítřejší Boží hod tak zůstávají vyhrazeny čistě náboženskému prožitku a rodinným setkáním.
Letos je to pro pravoslavné věřící jiné. Do tradičních rituálů totiž tvrdě zasáhla vysoká politika a válka na Ukrajině. Ruská invaze způsobila hluboký rozkol i v církevních kruzích. Moskevský patriarcha Kirill, který stojí v čele ruské pravoslavné církve, otevřeně podporuje kroky Kremlu, což vedlo k definitivnímu odklonu ukrajinských věřících.
Ukrajina se snaží zpřetrhat veškeré vazby na ruské tradice, což vyvrcholilo i úřední změnou data Vánoc. Pravoslavná církev Ukrajiny již oficiálně umožnila slavit narození Krista 25. prosince podle gregoriánského kalendáře, aby se sjednotila se západním světem. Mnoho rodin, zejména těch starších nebo žijících v zahraničí, však setrvává u lednového termínu. Jde o zvyk, který je v jejich identitě hluboce zakořeněn.
V Česku tak vidíme zvláštní situaci. Část ukrajinských uprchlíků slavila Vánoce už v prosinci s námi, zatímco jiní, spolu s Rusy, Srby či Gruzínci, čekají na dnešní večer. Není výjimkou, že se v jedné rodině slaví dvakrát. Jednou „po česku“ kvůli dětem a škole, podruhé „po našem“ kvůli tradici a prarodičům. Bez ohledu na kalendářní zmatky zůstává podstata stejná. Jde o setkání u jednoho stolu v době, která klidu a míru příliš nepřeje.
