Svými vynálezy konkuroval i Edisonovi. Dnes nesou jméno tohoto vynálezce ulice po celé republice, asi nejslavnějším místem je fontána, hned za ní střední průmyslová škola, a samozřejmě také stanice metra. Mnozí však dodnes nevědí, jak velkého českého rodáka vlastně ctí, když chodí po dlaždicích jeho ulice.
Finance a talent
Světlo světa spatřil poprvé v obci Plánice, 8. července 1847. Rodina ševce byla chudá, což pro něj byla překážka kvalitního vzdělání. Pro jeho talent i obecnou lásku k technice si ho ale všiml profesor Václav Zengler. Záhy se stal jeho mecenášem, takže František mohl navštěvovat například přednášky na pražské technice. Tu navštěvoval i bez maturity, kterou nesložil kvůli povinné platbě – ta byla tehdy nad jeho možnosti.
Už za studií pracoval v továrně na telegrafy a signalizace. Po studiích se stal významným technikem i vynálezcem tehdejší Evropy. Světová výstava v Paříži v roce 1881 byla představením jeho obloukové lampy. Šlo o vylepšený koncept ruského vědce Jabločkova, který svítivostí dalece překonával všechno, co tehdy vycházelo z Edisonovy dílny.
Tramvaje i signalizace
Úplně prvním kompletním vynálezem bylo elektricky ovládané železniční návěstidlo. Pro traťovou dopravu to byl naprostý milník a také spása. Nehody vlaků byly tehdy na denním pořádku, Křižík tak nahrazením ruční signalizace silně zvýšil bezpečnost celého provozu. Finance z těchto patentů mu také dovolily založit rodinu a usadit se v Plzni.
Světlo ve všech městech
Po těchto „zářezech“ se zakázky hrnuly prakticky ze všech stran. To už žil František Křižík v Praze a v Karlíně zakládal vlastní továrnu. Nijak ovšem nezatratil ani Plzeň, ani rodnou Plánici (kde je dodnes jeho rodný dům a slouží jako muzeum). Roku 1891 spustil první pražskou pouliční dráhu z Letné na Výstaviště, zajistil osvětlení Jubilejní výstavy a vybudoval i slavnou fontánu.
Jako první a dodnes asi jediný konstruktér se ve své době projížděl ulicemi hlavního města v elektromobilu vlastní výroby. Jeho největším počinem však byla ona oblouková lampa. Vyvinul totiž úsporné zařízení poskytující denní světlo, které proti tehdejším plynovým lampám výrazně snížilo náklady. Nechal si ji patentovat jak u nás, tak v rámci celé Evropy i Ameriky.
Porážka v Národním a konkurence
Přestože byly i další roky velmi plodné, přišla i zklamání. O to citlivější, že byla na klíčových místech. V důležité zakázce osvětlení pro Národní divadlo ho porazil právě Edison. Během života vybavil postupně svým vybavením na 130 elektráren. Rostl mu ale nebezpečný konkurent v podobě o patnáct let mladšího inženýra Emila Kolbena.
Páni kluci: Zakázaný scenárista, koktavý Lábus a žádný výkvět a smetánka za dob socialismu
Střet technologií
Docházelo totiž k bitvě nikoli jednotlivých vynálezců, ale technologických konceptů. František Křižík i Edison stále věřili v budoucí rozvoj stejnosměrného proudu. Kolben ale pochopil perspektivy střídavého. Rozhodla zakázka na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích, kterou získal právě Kolben.
Pro Křižíka to znamenalo odliv zakázek i finanční potíže s úvěry. I když se pustil do dalších projektů, finance ho trápily stále více. Za první světové války ho banky donutily udělat z firmy akciovou společnost, kterou pak pro nesplacení úvěru převzaly.
Pohřeb jako manifestace
František Křižík se poté stáhl do ústraní, zemřel v roce 1941. Jeho skon a pohřeb se stal manifestací proti tehdejší německé okupaci. Ačkoli existují stálé i příležitostné expozice, veřejnost na Křižíka postupně spíš zapomněla – i když jde o prvního českého elektrotechnika.
Další články ohledně historie najdete tady.
