Jen čtyřicet kilometrů od Prahy leží lázeňský areál, který by mohl klidně konkurovat Karlovým Varům. Lázně Mšené mají historii delší než dvě století, secesní pavilon od architekta Jana Letzela a pramen, který vyléčil svého objevitele. Dnes o nich ale ví jen málokdo.
Místo, kde voda pomohla správci panství
Příběh Lázní Mšené začal vlastně náhodou. Psal se rok 1790 a správce panství hrabat Kinských František Pavikovský se potýkal s vleklými žaludečními potížemi. Když mu místní hajný podal napít ze zdejšího pramene, Pavikovský se uzdravil tak rychle, že nevěřil vlastním smyslům. Podle historických záznamů nechal vodu poslat k rozboru doktoru Františku Ambroži Reussovi z Bíliny, tehdy nejuznávanějšímu odborníkovi na minerální prameny. Reuss potvrdil její výjimečné léčivé účinky a Pavikovský dostal svolení založit lázně.
První budova, takzvaný Dolní hostinec, dnes známý jako Pavilon Říp, se otevřela v roce 1796. Zahrady doplnila lipová alej a park, který dodnes tvoří srdce celého areálu. Z původního pramene Karlova vznikla později i lázeňská kaple, dnes místo tichého rozjímání a symbol zrodu lázeňské tradice.
Secesní perla od architekta z Hirošimy
Zásadní proměnu zažily Lázně Mšené na počátku 20. století. Nový majitel František Toman svěřil modernizaci mladému architektovi Janu Letzelovi, který se později proslavil návrhem Průmyslového paláce v Hirošimě, známého jako Atomový dóm. Právě Letzel v letech 1905–1906 vytvořil pavilon Dvorana, secesní skvost, který je dnes kulturní památkou.
Uvnitř pavilonu býval taneční sál, restaurace a kavárna. Strop zdobil malíř Viktor Oliva, autor známého Zeleného ďábla z pražské kavárny Slavia. Při rekonstrukci v roce 2012 se podařilo část Olivových maleb znovu objevit a zrestaurovat. Letzel přitom do kamene vyryl větu, která dodnes visí nad vchodem: „Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není, aby se samo hájilo.“
Lázně tehdy patřily k módním místům první republiky. Do Mšeného se jezdilo na kúry, koncerty i taneční večery. V okolí panoval čilý společenský ruch, a přesto místo nikdy neztratilo poklidnou atmosféru venkova.
Úpadek a znovuzrození
Po druhé světové válce byly lázně zestátněny a začleněny pod Lázně Teplice. Mšené tehdy přišly o část samostatnosti i svou původní slávu. Areál postupně chátral a původní lesk se ztrácel. Až po roce 1989 se začala psát nová kapitola. Lázně převzal soukromý vlastník František Och a dnes je vede jeho syn se stejným jménem. Podle dlouholetých klientů se právě tehdy do Mšeného vrátil život i osobní přístup.
Dnes tu návštěvníci najdou sedm historických pavilonů zasazených do parku, více než sto druhů procedur a klid, který se v přeplněných lázeňských městech hledá jen těžko. Léčí se zde hlavně pohybové ústrojí a nervová onemocnění, využívá se místní slatina s vysokým obsahem železa. Kdo chce jen vypnout, může si dát masáž, projít se kolem rybníků nebo posedět v kavárně Dvorana pod vitrážemi Letzelova díla.
Zdroje: autorský text, Msene, Deník
