Byla noc, 22. září 1979. Americká družice Vela zahlédla na obloze cosi, co připomínalo atomový výbuch. Dvojitý záblesk, jaký vědci znají jen z jaderných testů. Od té doby se vedou spory, jestli to byla jen hříčka přírody, nebo tajný vojenský experiment některé z velmocí. A ani po 46 letech nemáme jasnou odpověď.
Když satelit zamrkal
Vela OPS 6911 kroužila ve vesmíru, aby hlídala, zda někdo neporušuje smlouvu o zákazu jaderných pokusů. Přesně ve 00:53 pak signál zablikal. Satelit detekoval dvojitý záblesk u ostrovů Prince Edwarda, v pustině mezi Afrikou a Antarktidou.
Na první pohled rutina. Takové záznamy už satelity viděly více než čtyřicetkrát a pokaždé šlo o jaderný test. Jenže tentokrát nebyl nikdo, kdo by se k němu přihlásil. Přitom výpočty hovořily jasně, síla odpovídala dvěma až třem kilotunám TNT. Malá bomba, pětina Hirošimy.
Americké letectvo okamžitě vyrazilo na místo. Odběry vzorků, průzkum, hledání radioaktivního spadu. A něco se i našlo, třeba ovce v australském státě Victoria vykazovaly zvýšený obsah jodu-131, který vzniká při štěpení atomu. Ale nic, co by posloužilo jako přímý důkaz.
Kdo měl prst na tlačítku
Podezřelých bylo hned několik, ale prstem se ukazovalo hlavně na dva hráče. Jihoafrická republika a Izrael.
Jihoafričané měli vlastní jaderný program a byli v regionální válce po uši. Hrozila jim invaze kubánských jednotek podporovaných Sověty v Angole a Namibii. Ukázat, že mají atomovou zbraň, mohlo být silnější než tisíc tanků.
Izrael byl hned druhý na seznamu. O jeho jaderném arzenálu se mluvilo už dřív, oficiálně ale mlčel. Pulitzerův historik Richard Rhodes později napsal, že šlo o společný test Izraele a JAR. A deník prezidenta Jimmyho Cartera z roku 1980 naznačuje totéž, mezi vědci v USA sílilo přesvědčení, že za výbuchem stáli právě Izraelci.
Proč to ale Washington nikdy oficiálně nepotvrdil? Odpověď je jednoduchá. Politika. Přiznat, že spojenci testují bombu v rozporu s mezinárodními dohodami, by znamenalo diplomatickou katastrofu.
Mlčení, které trvá
Americké zprávy nakonec připustily i přírodní scénáře jako meteor, blesk nebo sluneční erupci. Vypadalo to však trochu jako snaha zamést problém pod koberec.
Nezávislí vědci jsou ale mnohem přímočařejší. Podle švédského fyzika Larse-Erica De Geera dávají stopy v Austrálii i meteorologická data smysl jen tehdy, pokud by šlo o výbuch. Jenže důkazy nikdy nebyly průkazné.
A tak zůstává Incident Vela záhadou studené války. Jedno z mála míst, kde se na mapě rozsvítila jaderná stopa a nikdo se k ní nepřihlásil. Záblesk, který mohl změnit geopolitiku, ale nakonec zůstal jen v archivu pod nálepkou „nevysvětleno“. A je to možná dobře.
Zaskočená Kristýna z Ulice: Myslela, že má Denise zpátky. Ale pravda je úplně jinde
Zdroje: autor, MRU, Wilson Center
