Vznik života na Zemi, tedy biogeneze, je proces, který dosud nemá zcela přesnou odpověď. Existuje několik možností, jak k tomu mohlo dojít, hlavním problémem jsou však chybějící informace z klíčového časového období. I ty nejstarší organismy, které jsme schopni dohledat, jsou už totiž mnohem pokročilejší a jde tedy o pozdější fáze vývoje. Čím to tedy všechno začalo?
Polévka života
Tento neformální pojem se používá pro okolnosti při vzniku Země. Před cca 4 miliardami let se na ustalující se Zemi odehrávalo jedno obrovské ohnivé představení. Sopky tu chrlily tuny lávy, gejzíry plivaly nové a nové přívaly vroucí vody, nebe halily temné mraky. Dalo by se bez nadsázky říct, že na povrchu i v oblacích panovala neustálá bouře. A ta to měla na svědomí.
Jako u Frankensteina
Román Mary Shelleyové o vědci, který stvořil umělého člověka, byl asi prorocký v mnohem více ohledech, než si tehdy autorka uvědomovala. Jen na okraj vyvrácení jednoho omylu: Frankenstein se dnes běžně říká monstru, jednalo se však o vědce Viktora Frankensteina, který bezejmenného člověka sestavil a oživil.
Zážeh a součástky
Právě četné záblesky podle badatelů doslova zažehly jiskru, ze které se postupně zrodil i náš druh. Tajemství všeho živého je totiž zásluhou nekovového prvku, konkrétně fosforu. Ten se v rámci přírody vyskytuje jen jako sloučenina. Pomáhá vytvářet základní struktury buněk, je páteřním prvkem DNA, RNA, ATP a dalších kamenů života.
Z asteroidů?
V době, o které se bavíme, byla ale většina fosforu uzavřena jako součást minerálů hluboko pod povrchem. Otázkou tedy je, jak se mohl dostat ven, aby do něj „práskl“ blesk. Jednou z možností bylo bombardování rodící se Země asteroidy, kterých sem nevyhnutelně dopadalo obrovské množství.
Obsahovaly i minerál schreibersit a pokud se tu rozpadaly a hořely, mohly ho do atmosféry uvolnit potřebné množství. „Existují solidní důkazy, že před zhruba 3,5 miliardami let, kdy se na Zemi objevují první bakterie, se právě počet meteorických zásahů snížil,“ uvádí Benjamin Hess z katedry planetárních věd Yaleovy univerzity.
„Hypotézu o mezihvězdném fosfory to hodně komplikuje. Existuje ale ještě jeden způsob, tedy získání schreibersitu přímo na místě. Pomocí bilionů blesků,“ dodává Hess.
Šestnáctiletý před soudem, ve dvaatřiceti na popravišti. Kdo byl monstrum Václav Mrázek
Žhavý povrch Země
Silné elektrostatické výboje mohou zemský povrch zahřát až na 2 760 stupňů Celsia. Ostatně, vezměte si, jak dnes vypadá strom po zásahu jednoho blesku. Při jejich mnohem vyšší koncentraci navíc dochází k řadě dalších chemických procesů. Hess se tak se svými kolegy vydal prozkoumat ošlehané shluky hornin zvané fulgurit.
Ten byl objeven v Illinois a jeho rozbor ukázal právě přítomnost kuliček schreibersitu. „Byl to první důkaz toho, že údery blesku dovedou vytvořit minerál bohatý na fosfor. Bylo ale potřeba stanovit, kolik jich muselo do povrchu Země udeřit,“ vysvětluje Hess genezi objevu.
Simulace planety
Badatelé proto naprogramovali simulaci okolností raného stádia atmosféry naší planety. Dnes pozorujeme ročně cca 560 milionů blesků. Raná Země byla ale mnohem teplejší, a tedy i náchylnější k bouřím.
Propočty tak ukázaly, že pevnina mohla ročně „schytat“ 100 milionů až 1 miliardu těchto výbojů. A do atmosféry se mohlo uvolnit až 11 000 kilogramů fosforu. Krom naší biogeneze to mohlo vést ke stejnému procesu i jinde ve vesmíru, kam meteority padají jen málokdy.
Policie Modrava: Co se dělo mimo kamery? Zákulisí natáčení šumavské kriminálky
Zdroje: PoznatSvet, NYPost, Koktejl, PNAS
