V roce 1908 došlo v Tunguské oblasti na Sibiři k záhadnému výbuchu, který se dá označit jako největší exploze v lidské historii. Výklady průběhu i příčiny se dodnes různí a zavdávají tak i k mnoha konspiračním teoriím. Dle posledních poznatků mohl být důvodem meteorit železného typu, který proletěl velmi nízko.
Otisk do paměti stromů
Katastrofa apokalyptických parametrů nastala v centrální Sibiři, konkrétně v dnešním Krasnojarsku, dne 30. června 1908. Výbuch byl tehdy tisíckrát silnější než atomová bomba z Hirošimy a experti zkoumají její stopy i po více než století. Obecně se má za to, že mělo jít o explozi meteoritu nebo malé komety, nové poznatky mají i čeští vědci.
Za příčinu bylo od té doby označováno všechno možné. Mimozemská tělesa, asteroid, antihmota, malá černá díra, utajené testy vysoce pokročilých zbraní – stačí si vybrat. S jistotou víme, že výbuch proběhl asi 6 kilometrů nad zemí a vzniknuvší tlaková vlna pokácela všechny stromy v okruhu 50 kilometrů.
Pod epicentrem
Zajímavé je, že stromy stojící přímo pod místem výbuchu zůstaly stát, jen bez větví. Vypadaly tedy jako stojící zápalky. Kromě nich zůstalo stát i několik velmi odolných jedinců, hlavně modřínů. Právě jejich zkoumání vícero experty pak přinášelo další a další informace.
Na expedici vzpomíná i docent Günter Kletetschka: „Výprava, které jsem se účastnil, zamířila do oblasti při stoletém výročí, tedy v roce 2008. Podařilo se odebrat vzorky dřeva a to nejen vrty, ale i celé průřezy dřeva v podobě disků. Za to mohla spolupráce s italskými kolegy.“
Kouzlo letokruhů
Právě dřevo, respektive letokruhy, podávají o dávném výbuchu cenné svědectví. Na jaře roste dřevo velmi rychle, tzv. jarní dřevo neboli kambium má poměrně velké buňky. V druhé polovině roku růst zpomaluje, jde o „letní dřevo“. Jeho buňky jsou celkově menší a vytváří charakteristický pruh.
„K tunguské události došlo na přelomu června a července. To způsobilo, že v tomto roce se u některých přeživších stromů pozdní dřevo vůbec nevyvinulo,“ vysvětluje Kletetschka. Použitá metoda rentgenové fluorescence dovoluje určovat ve vzorku atomy různých cizích prvků. V kůře místních stromů se ukázaly anomálie v podobě vápníku a stroncia.
Světové kulinářské omyly: Pizza Hawaj, boloňské a další oblíbená jídla, která nepocházejí z míst, odkud byste čekali
Podobné znaky ukazovaly i zkoumané letokruhy, vlastnosti kůry se tak „otiskly“ do dřeva. To je unikátní případ, protože ani existující prameny neukazují na popsání podobného mechanismu. „Zajímavé bylo hlavně to, že jsme podobné anomálie pozorovali hlavně v letech, které výbuchu předcházely, tedy 1904, 1905 a další,“ dodává docent.
Dvojice hypotéz
První možností je, že ohnutím stromů došlo k porušení a obnažení kořenového systému. Strom tak ztratil možnost výživy z vnějšího prostředí. Rostoucí dřevo tak těžilo vápník a stroncium z kořenů, čímž se látky dostaly i do předcházejícího dřeva.
Druhou možností je, že tlaková vlna stiskla kůru natolik, že látky v ní obsažené „vmáčkla“ přes kanálky ve struktuře přímo do dřívějších letokruhů.
Problémy s příčinou?
Tehdejší carský režim se o věc prakticky nezajímal, nedošlo tedy k přímému průzkumu oblasti. První geolog, Leonid Alexejevič Kulik, se k tomu rozhodl až v roce 1921, ale ani se na místo nedostal. Protože byl houževnatý, vrátil se ještě několikrát, ale nenašel nic zásadního.
Zásadní zvrat znamenala až italská expedice ve složení Guiseppe Lango a Menotti Galli. Ti odebrali vzorky pryskyřice sežehnutých stromů a objevili v ní chemické prvky běžné pro kamenné meteority.
Dodnes je však problémem absence místa dopadu. Vědci koketovali i s myšlenkou, že místem dopadu je jezero Čeko, které měl meteorit vytvořit. To ale prokazatelně vzniklo o dost dříve a neobsahuje žádné meteorické stopy. Mimozemské těleso je tak dodnes nejpravděpodobnější variantou.
Se psem k moři: Před odjezdem návštěva veterináře a pozor na plemeno, se kterým do Chorvatska pojedete
Zdroje: Terrahunt, CeskaTelevize, Scirp
