Byla to největší kriminální záhada první republiky. Případ, který nedal spát generacím vyšetřovatelů, se dočkal rozuzlení až v době, kdy jsou všichni aktéři po smrti. Policejní historici po důkladné analýze archivů došli k závěru, že pachatelem nebyl neznámý fantom, ale konkrétní muž, který se bál o svou pověst. Spravedlnosti unikl díky chybám tehdejší policie a svému postavení.
Nález, který změnil kriminalistiku
Když železničáři v září 1933 objevili v Bratislavě a Košicích dva kufry s lidskými ostatky, veřejnost byla v šoku. Logistika činu byla promyšlená, zavazadla putovala dvěma různými vlaky z Prahy, aby pachatel zmátl stopy. Obětí byla Otýlie Vranská, dívka slovenského původu, která se v hlavním městě protloukala na okraji společnosti.
Vyšetřování tehdy sledovala celá republika. Policie vyslechla stovky svědků, prověřovala desítky tipů, ale skutečného viníka nikdy neusvědčila. Chyběly přímé důkazy a forenzní metody té doby na tak složitý případ nestačily. Pachatel po sobě navíc zametl stopy s precizností, která nebyla náhodná.
Stopy vedly do kasáren
Klíč k odhalení totožnosti vraha se skrýval v detailech, které tehdejším detektivům unikly, nebo je nedokázali správně interpretovat. Tým Muzea Policie ČR se po devadesáti letech vrátil k původním pitevním protokolům profesora Františka Hájka. Zranění na těle oběti totiž nesla rukopis profesionála. Nešlo o dílo šílence, nýbrž člověka vycvičeného k boji.
„Podřezali ji se zakloněnou hlavou, řez byl vedený doslova od ucha k uchu, dokonce jí částečně vyhřezl jazyk,“ uvedl pro Aktuálně.cz ředitel policejního muzea Radek Galaš.
Způsob provedení činu přesně odpovídal vojenskému výcviku se šavlí, kterým procházeli českoslovenští legionáři. Tato stopa nasměrovala badatele k rotmistru Josefu Pěknému. Ten byl v hledáčku policie už v roce 1933, ale vyšetřovatelé se tehdy nechali oklamat jeho alibi a společenským postavením.
Motiv: Strach z ostudy
Rotmistr Pěkný měl pro odstranění Vranské silný motiv. Dívka, která doufala v lepší život, se své sestře i bytné svěřila, že jí voják slíbil sňatek. Pěkný však v té době udržoval vztah s Antonií Koklesovou a naléhání Vranské začalo ohrožovat jeho kariéru i soukromí. Jako státní zaměstnanec a voják si nemohl dovolit veřejný skandál.
Osudné noci z 31. srpna na 1. září 1933 se trojice setkala v centru Prahy. Podle rekonstrukce historiků situace eskalovala v Pěkného bytě v Nuslích. Když Vranská pochopila, že ke svatbě nedojde, a začala dělat scény, rotmistr situaci vyřešil fatálně. Badatelé jsou přesvědčeni, že mu s následným zahlazením stop pomáhala právě Koklesová.
Věda tentokrát nepomohla
Historici doufali, že jejich závěry definitivně potvrdí moderní genetika. Policie totiž desítky let uchovávala vlasy nalezené za nehty oběti. V roce 2023 proběhlo srovnání těchto vzorků s DNA příbuzných rotmistra Pěkného a Antonie Koklesové. Výsledek však očekávanou tečku za případem neudělal.
„Test proběhl a pokud vím, vzorky DNA byly porovnány, nicméně oficiální výsledek dosud nemáme, proto se k němu veřejně nemohu vyjádřit,“ řekl v roce 2020 pro iDNES.cz Galaš.
Analýza nakonec shodu nepotvrdila. Vlasy mohly patřit komukoliv, s kým se Vranská ten den dostala do kontaktu v tramvaji nebo v restauraci. Absence genetické shody však podle badatelů nevyvrací vinu rotmistra Pěkného. Řetězec nepřímých důkazů a rozporů v jeho původních výpovědích je podle historiků dostatečně pevný.
Viník unikl trestu
Případ Otýlie Vranské se tak uzavírá s hořkou pachutí. Josef Pěkný prožil klidný život, oženil se a zemřel jako bezúhonný občan. Nikdy nestál před soudem. Otýlie Vranská skončila v bezejmenném hrobě, jehož přesná poloha na Olšanských hřbitovech je dnes neznámá. Její příběh však zůstává varováním, že i pečlivě naplánovaný zločin může být po letech rozkryt.
👉🏻 Další články na téma krimi.
