Vánoce za socialismu měly sice nezaměnitelné kouzlo, ale co se týče dárků, byla to často docela slušná divočina. Dnes, kdy jen klikneme na e-shop a kurýr nám doveze i modré z nebe, se to zdá skoro neuvěřitelné. Ale vzpomínáte? Kousavé svetry, mýdla a ten věčný boj o to, sehnat aspoň pár pomerančů. Pojďme si trochu zavzpomínat a možná se i zasmát tomu, jaké vánoční dárky jsme kdysi pod jehličím nacházeli.
Mýdlo, pyžamo a hlavně prakticky
Zatímco dnes řešíme, jestli je ten nový robotický vysavač dostatečně chytrý, dříve se hrálo na úplně jinou notu, praktičnost. Romantika šla často stranou, protože bylo potřeba obléknout rodinu. Klasikou, která nechyběla snad pod žádným stromkem, bylo flanelové pyžamo, pro pány žiletky a pro babičky nějaká ta látka na šaty. Žádné výstřelky.
Nebylo to ale jen o tom, co se dalo koupit v obchodě. České ženy byly vždycky neskutečně šikovné a co nebylo, to si prostě vyrobily. Většinu dárků tvořilo oblečení, a to i po domácku upleteného a ušitého. A je třeba přiznat, že ten ručně pletený svetr od babičky sice hřál u srdce, ale na holém těle to byl často očistec.
A kosmetika? To byla kapitola sama pro sebe. Pánové voněli kolínskou Pitralon (což byla síla, která by dnes porazila i medvěda) a my dámy jsme dostávaly parfémy s poetickým názvem Živé květy. Kdo tohle v koupelně neměl, jako by nebyl!
Mončičák jako svatý grál
Jestli ale něco dokázalo vyvolat tu pravou hysterii, byly to hračky. Dneska děti ohrnují nos nad pátou verzí PlayStationu, ale my? My jsme toužili po Igráčkovi! Tahle legendární figurka, která se narodila v roce 1976, byla pro nás absolutním vrcholem blaha. A co teprve mončičák! Kdo našel ve druhé polovině osmdesátek pod stromečkem tuhle chlupatou potvůrku, ten byl králem třídy. Dnes si děti přejí jeho obdobu s názvem Labubu.
Nebylo to ale jen o hračkách. Pamatujete na céčka? Původně to byly jen plastové výlisky, snad součásti závěsů, ale pro nás to byl poklad, se kterým se hrála čára a který se měnil na burzách jako tvrdá měna. Dnešní děti by asi nechápaly, proč jsme šíleli z kousku plastu, ale pro nás to znamenalo svět.
Na druhou stranu, ne všechno bylo růžové. Dostat se k některým věcem byl nadlidský výkon. Třeba takové „obyčejné“ džíny nebo kazeťák? To už chtělo známosti v Tuzexu a bony v kapse. Hitem byla jednu dobu i mrkací panenka
Když nám chtěli vzít Ježíška
Vánoce za socialismu ale nebyly jen o nedostatku toaletního papíru nebo mandarinek. Byla tu i silná politická masáž. Soudruzi se totiž všemožně snažili vymazat z našich hlav tradičního Ježíška a nahradit ho importovaným Dědou Mrázem. A šli na to pěkně zostra, dokonce i z nejvyšších míst.
„Doby se změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz,“ prohlásil v roce 1952 tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký ve svém vánočním projevu, který cituje web CNN Prima NEWS. Představa, že z malého jezulátka vyrostl vousatý děda v beranici, byla sice úsměvná, ale nám to bylo jedno. Doma jsme si stejně zapálily františka a čekaly na to cinknutí zvonečku, ať si v rádiu říkali, co chtěli.
Televize za cenu auta? Skoro
Když se dnes podíváme na tehdejší ceny elektroniky, připadají nám dostupné. Ale tenkrát? To byla pálka, ze které se protáčely panenky. Představte si, že byste dnes za malou přenosnou televizi dali padesát tisíc korun. Šílené, že? Ale přesně taková byla realita. Sovětská televize Junosť stála v roce 1980 celých 3 500 Kčs, což při tehdejším platu byla astronomická částka. Dnes bychom za to měli televizi přes celou stěnu, tehdy to byla malá bedýnka.
I obyčejné oblečení bylo drahé. Třeba takový manšestrový oblek vyšel na třetinu platu. Takže když někdo našel pod stromečkem „měkkýše“ v podobě kvalitní látky nebo oblečení, byla to vlastně velká věc, i když jsme jako děti spíš toužily po té autodráze nebo stavebnici Merkur.
Všechno to odříkání, shánění pod pultem a pletení po večerech ale mělo jeden výsledek, dárků jsme si neskutečně vážili. Možná víc než dnes, kdy je všeho dostatek. Byla to doba plná paradoxů, vůně františka smíchané s pachem uhlí a radosti z maličkostí. A i když ten Pitralon smrděl a svetr kousal, byly to Vánoce, na které prostě nezapomeneme.
Všechny články s vánoční tematikou najdete ZDE.
