Herečka Barbora Seidlová slaví pětačtyřicáté narozeniny a její životní postoj dokáže okolí spolehlivě vyvést z míry. Společenský tlak na založení rodiny ji nechává naprosto klidnou a své dny tráví spokojeně bez partnera i dětí. Absolutní svobodu si navíc zpestřuje úsměvným přístupem k financím a touhou objevovat svět zcela bez plánů.
Odmítání nalinkovaných scénářů
Česká společnost má většinou pevnou představu o tom, jak by měl život zralé ženy vypadat. Seidlová se podobným očekáváním velmi úspěšně vyhýbá. „Nelíbí se mi ta manipulace a masáž společnosti, že za každou cenu musíme být s někým,“ svěřila se herečka s tím, že stavy touhy po dětech vlastně nikdy neměla. Ženy podle ní neustále poslouchají poučky o kráse mateřství a bezdětnost okolí často vnímá jako prohru.
Lidé většinou očekávají na téma rodiny nějaké stanovisko nebo alespoň špetku smutku. V podcastu Mezi rolemi herečka přesně tento stereotyp narušila. „Nikdy jsem neřekla, že děti nechci. Jen jsem netvrdila, že po nich toužím,“ řekla Seidlová. „Já žádnou volbu neudělala. Já nemám děti, protože nemám,“ dodala. Rodinu nemá čistě z toho důvodu, že to tak přirozeně vyplynulo. Právě její klid a úplná absence dramatu dokáže řadu lidí v okolí znejistitet. Smyslem bytí je pro ni zkrátka život žít se vším všudy.
Nezájem o slevy a investice do radosti
Zavedeným standardům uniká Seidlová i v oblasti peněz. Sama sebe s úsměvem označuje za finančně negramotnou. V klidu ji udržuje vědomí, že v jejím okolí funguje dostatek lidí s lepším ekonomickým přehledem. Peníze vnímá především jako důležitý nástroj ke svobodě. Nejraději je utrácí za věci vytvořené konkrétní osobou.
Nakupování věcí běžné spotřeby ji doma vůbec nezajímá. Zábavný zážitek se z toho stává až za hranicemi naší země. V Řecku obvykle nezná místní názvy a běžně se ostatních lidí v obchodě ptá, jestli v ruce drží skutečně sůl. Tento odstup od konzumu perfektně využila při zkoumání role do filmu Deník shopaholičky. Vyzkoušela si tak charakter ženy kompenzující pocit nenaplněnosti horečným nakupováním zlevněných věcí.
Svou první pohádkovou knihu Jak na příšery zaplatila ze svého hereckého honoráře. Záhy zjistila, že postrádá obchodní talent. Většinu vytištěných kusů s kolegyněmi postupně rozdala svým blízkým a známým pro radost. U dalších vydavatelských počinů už spojila síly se zavedenou značkou a finanční zodpovědnost ráda přenechala jiným.
Hory a ryzí existence bez kontroly
Velkou životní lekci prožila během nedávné expedice do odlehlého Ladakhu. Poprvé vyrazila s deseti dalšími lidmi a pobyt ve větší skupině zhodnotila jako nesmírně cenný. Ve výšce několika tisíc metrů nad mořem ji okamžitě okouzlil odlišný pohled na svět. Na ulicích se proháněly krávy a místní obyvatelé se věnovali ruční sklizni vojtěšky.
Na svou cestu do Asie se nijak systematicky nepřipravovala. Přišla nabídka a ona kývla. Společně s kamarádkou Nikolou Zbytovskou tam načerpaly hromadu materiálu pro chystanou společnou knihu. V asijských podmínkách ztratila svou běžnou potřebu držet situaci pod kontrolou. Fascinoval ji minimalistický přístup domorodců řešících pouze jídlo, teplo a bezpečné místo na spaní. S osobní hygienou si tam velké starosti nikdo nedělá. Podle herečky hledáte prvních pár dní aspoň kohoutek s vodou a posléze tyhle drobnosti hodíte za hlavu.
Kuchyňská meditace jako nový směr
Během náročných výstupů v Himálajích zažila Seidlová sílu řízené meditace. Zajišťoval ji jeden z účastníků a ve chvíli jeho vyčerpání posloužila nahrávka z mobilního telefonu. V malé domácnosti se tehdy ozýval uklidňující hlas, hned za její hlavou krájela starší žena mrkev a další člen rodiny míchal obrovský hrnec polévky. I v takto hektických podmínkách se dostavilo uvolnění.
Tento nevšední kontrast ji posléze inspiroval k nahrávání vlastních meditací. S kolegyněmi přizvaly hudebníka Ladislava Šišku a začaly šířit relaxační audia na internetu. V hereckém světě a na natáčecím place u podobné práce v podstatě odpočívá, protože nese zodpovědnost pouze za sebe a za postavu.
