Poslední vlak s těmi, kteří se později stali známými jako „Wintonovy děti“, vyjel z Prahy 2. srpna roku 1939. Ačkoli byla v plánu i další souprava, přerušilo ji vypuknutí druhé světové války. Poslední vlak tak vyjel doslova „za pět minut dvanáct“. Na dalším seznamu bylo 251 dětí. Peklo holocaustu, do kterého se dostaly, přežilo patrně jen jediné.
Wintonovy vlaky
Stejně jako Wintonovy děti existují i vlaky stejného přízviska. Jde zaprvé přímo o soupravy vypravené před válkou, zadruhé o připomínkovou čtyřdenní jízdu historických souprav s parní lokomotivou. Při kulatých výročích původních vlaků tak připomínají, že stejnou cestou našlo nový domov 669 většinou židovských dětí.
Když měl stovku
Sám Winton zemřel 1. července 2015 ve věku 106 let. Když slavil stoleté jubileum, byla cesta dětí symbolicky zopakována. Jak uvádí Rozhlas, byla v roce 2009 na Hlavním nádraží stejná tlačenice jako před začátkem války. Bankovní makléř Sir Nicholas Winton jim tehdy zajistil víza, povolení k odjezdu, ubytování v anglických rodinách.
Reálně jim zachránil život, se svými biologickými rodiči už se tyto děti nikdy nesetkaly. „Mně bylo osm let. Pamatuji si, že to byla taková ta dřevěná sedadla a že jsme měli ruksaky. Smutné bylo rozloučení, pochopitelné…“ vzpomínala tehdy Hana Fantová z Prahy. Výroční vlak měl zastávky v Německu a Nizozemí. Na Liverpoolském nádraží v Londýně pak na své „děti“ čekal sám Winton.
Osm souprav
Makléři se podařilo vypravit celkem osm vlaků, které kombinovaly židovské děti a potomky Německých uprchlíků. První vyrazil 14. března, další pak po Hitlerově obsazení Čech. V „nejsilnějším“ bylo 241 dětí, z Prahy vyrazil 6. července 1939.
Poslednímu devátému se už odjet nepodařilo. Německo v tu chvíli vyhlásilo válku Polsku, čímž se do stejného stavu dostala i Velká Británie.
Kam jen to šlo
Pro pomoc s emigrací z Německa i anektovaných území vzniklo hned několik organizací. Ty vyjednávaly jak finanční podporu, tak hlavně úřední záležitosti. Států ochotných přijmout hlavně židovské emigranty totiž nebylo mnoho. V Anglii vznikl Britský výbor pro uprchlíky z Československa, tedy BCRC.
Bradavice a jak se jich zbavit: Pomoci může česnek, pampeliška nebo vlaštovičník z vlastní zahrady
Děti byly snazší
Židovským dětem hrozilo mnohem větší nebezpečí, současně byly ale na vycestování jednodušší. Jejich rodiny neměly moc prostředků, kauce za dospělého činila 200 liber. Dětem obrovským způsobem pomohla právě dálková adopce britskou rodinou. Právně se tak nejednalo o uprchlíky a získání dokumentů bylo téměř automatické.
Pro přítele, vedle vlastní práce
Pracovník BCRC, učitel Martin Blake, požádal v prosinci 1938 svého přítele Nicholase Wintona, aby místo dovolené ve švýcarských Alpách pomohl v Praze organizovat místní kanceláři BCRC dětské transporty. Pro každé dítě do 17 let bylo nutné získat ve Velké Británii náhradní rodinu a kauci 50 liber.
Protože pak už nebyl problém získat britské vízum a další náležitosti, vznikla Dětská sekce BCRC, kterou řídil z Londýna přímo Winton. Ten všechno vyřizoval vedle vlastní práce. V Praze se činnosti ujal Trevor Chadwick, který přes německé okupační úřady vyřizoval povolení k vycestování. Všechno s gestapem doslova za zády.
Veřejnosti byl hrdinský čin Nicholase Wintona dlouho neznámý. Změnilo se to až v roce 1988, kdy ho britská televize BBC pozvala do pořadu That’s Life!. Netušil, že vedle něj v publiku sedí desítky tehdy již dospělých lidí, kterým během války zachránil život. Když moderátorka vyzvala diváky, kteří mu vděčí za život, aby se postavili, Winton v tichosti otočil hlavu – a v očích měl slzy. Záběr se stal jedním z nejsilnějších televizních momentů v britské historii a na internetu dodnes dojímá miliony lidí.
Ondřej Veselý alias Jarda z Vyprávěj se oženil. „Ano“ padlo v České Kanadě, ukázal snímky ze svatebního dne
Zdroje: Paměť národa, Rozhlas, VisegradskyJezdec
