Počty jeho obětí převyšují činy londýnského Jacka Rozparovače. Brutalita a kanibalské praktiky zběha Martina Roháče z Velké Bíteše šokovaly už renesanční společnost. S tlupou propuštěných žoldnéřů zabil desítky kupců i poutníků. Svou krvavou cestu navíc završil uřezáváním lidských orgánů.
Zrození zla na bojišti
Ukončení válek s tureckým sultánem v roce 1568 přineslo císařské armádě mír, propuštěným žoldnéřům naopak ztrátu obživy. Muži zvyklí na smrt se vraceli domů na Moravu i do Čech bez civilních dovedností. Ztráta žoldu je okamžitě nasměrovala na kriminální dráhu. Vedení tlupy nespokojených vysloužilců se ujal Martin Roháč, rodák z Velké Bíteše.
Zlaté mince a uloupené zbraně
Osmičlenná skupina odstartovala své řádění ihned po demobilizaci. První přepad spáchali tito muži ještě v Rumunsku, kde zlikvidovali čtyři pocestné. Krvavá kořist čítala čtyřiadvacet zlatých a osobní ošacení obětí.
Přivlastňování cizích oděvů patřilo k jejich taktice. Převlečení za běžné kupce snadno pronikali do společnosti dalších cestujících a v nestřeženém okamžiku udeřili. Vražda u nich představovala nutnost pro odstranění svědků.
Cestou přes Rakousko systematicky doplňovali arzenál. Zabití kupce u Vídně jim vyneslo střelné zbraně, u Rahašpurku následně získali další arkebuzy a kordy. S takovou výbavou jejich nebezpečnost stoupala a u Hustopečí zvládli spáchat tři hrůzné činy během jediného dne.
Smrtící jádro tlupy
S blížícím se návratem na Moravu se početná banda rozpadala. Odmítnutí účasti na krádeži masa musel Roháč u jednoho ze svých podřízených trestat výhrůžkou okamžité smrti. Z původní skupiny zanedlouho zbylo mimořádně nebezpečné jádro.
Vedle vůdce Martina Roháče zůstali v bandě pouze dva nejotrlejší muži. Mikuláš Míča z Předklášteří u Tišnova představoval dalšího veterána, třetím do party byl řezník Jan Čech. Ve středních Čechách se tato trojice odhodlala k naprostému extrému.
Rituál v čertově krmě
V okolí Mělníka a Čáslavi si zločinci vyhlédli tři těhotné ženy. Po brutálním útoku z nich vyřízli čtyři plody, kterým následně vyňali orgány, které uvařili a snědli z důvodu temné dobové pověry. Zajatý spolupachatel akt kanibalismu později popsal.
„A ze všech těch žen dítky vyřezav a z nich 4 z dítek srdce, plíce a játry vybrali a je v Čechách v čertový krmě vařili, totiž Martin Roháč z Bíteše a Jan Masař Čech to vařil, a to spolu všicki tři sežrali a pravili, že proto, aby lepší smělost srdce měli, aby jim to lotrovství déle trvalo,“ stojí v přepisu doznání Mikuláše Míči.
Mistr popravčí zasahuje
Spravedlnosti nakonec neušli. Jako prvního dopadli biřici roku 1571 Mikuláše Míču, který na mučidlech promluvil. Jeho výpověď odhalila jména kompliců i bilanci padesáti devíti vražd. Samotného Martina Roháče zatkli vzápětí ve Velké Bíteši.
Také on se po zostřeném výslechu plně doznal. Dobové soudnictví pracovalo s principem exemplární odplaty, trest musel zrcadlit extrémní brutalitu činů. Poprava proběhla sedmnáctého února jako velká veřejná událost.
Brněnský popravčí Johann Martin Neumeister si k provedení přivezl šest pomocníků. Odsouzenému nejprve pacholci uštípli kleštěmi prsty na rukou a následně mu cestou na popraviště trhali rozžhaveným železem maso z těla.
Fáze exekuce vrcholila lámáním kolem, kdy kat odsouzenci těžkým vozem zpřerážel končetiny. Zlomené tělo vpletl mezi paprsky velkého kola a vystavil jej zrakům veřejnosti. Nejhorší sériový vrah našich dějin takto v mukách zemřel.
