Francouzská kapela Les Charlots si díky bláznivým filmovým komediím získala věhlas po celé Evropě. Zatímco na plátně vládla nespoutaná legrace, zákulisí často skrývalo bolestivé úrazy, politické dezertérství i kampaně s prezervativy. Při natáčení Bažantů jdou do boje šlo místy dokonce i o zdraví.
Z dezertéra hvězdou a kytaristou z kina
Ještě než vznikli Les Charlots, vystupovali muzikanti pod názvem Les Problèmes jako doprovodná kapela zpěváka Antoinea, vlastním jménem Pierre Antoine Muraccioli. Ten byl ve Francii 60. let symbolem protestní písně – rebel s kytarou, který připomínal francouzského Boba Dylana. Les Problèmes s ním jezdili po celé zemi a hráli mu živě během koncertů.
Když doprovázeli zpěváka Antoinea na turné, hráli jednou dokonce i v roli předskokanů Rolling Stones. Na jednom koncertu v Marseille se odvážili zahrát jejich slavnou Satisfaction – a publikum šílelo. Mick Jagger to ale nesl dost nelibě. „Byli jsme tehdy drzí a trochu moc horliví,“ řekl později Jean Sarrus s úsměvem v rozhovoru pro francouzská média.
Na Korzice dokonce vypukla během jejich koncertu rvačka mezi fanoušky Antoinea a Johnnyho Hallydaye. Kapela musela utéct zadním vchodem, jeden z techniků skončil se zraněním hlavy a koncert nedohráli. Tohle období je sice katapultovalo na výsluní, ale stálo je dost nervů.
Jedním z členů, který se k nim přidal později, byl Luis Rego. Ten utekl z Portugalska, kde mu hrozila povinná vojenská služba. Ve Francii se stal doslova hrdinou. „V pařížské Olympii skandovali moje jméno, jako bych byl politický vězeň,“ vzpomínal Rego později pro francouzská média. Na snímku níže jsou vyfoceni v roce 2008.
Gérard Filippelli (†78), přezdívaný Phil, původně pracoval jako promítač v pařížském kině Le Grand Rex. K hudbě se dostal náhodou, když mu kamarád v šatně zahrál riff z písně Satisfaction. Okamžitě si padli do noty. Filippelli pak s kapelou vydržel až do konce.
Když Gérard Rinaldi (†69) podlehl rakovině, jeho kolega Jean Sarrus na něj vzpomínal slovy: „Gérard byl duše celé kapely. Smál se všemu. Dokonce i své rakovině. Udělal si z ní legraci, ještě když umíral,“ uvedl v rozhovoru pro fanouškovský web věnovaný skupině.
Natáčení Bažantů – zlomená noha a špatná hodnost
Film Bažanti jdou do boje, který vysílá v neděli a pondělí Nova Cinema, se natáčel v roce 1974 na několika místech v Burgundsku. Konkrétně v Dijonu, na statku u Châteauneuf-en-Auxois nebo u kanálu Bourgogne. Zdánlivě nevinné scény ale nebyly bez rizika. Jean Sarrus si krátce před natáčením zlomil nohu na motorce. Ve scénách, kde pochoduje nebo běhá, ho proto nahradil kaskadér. „Ve filmu je vidět, že mám nohu v sádře, jen ji zakrývá ponožka,“ potvrdil pro web ErreursDeFilms.
Ve scéně s mazutovým výbuchem místo skutečné chemie použili tvůrci směs kávy a ricinového oleje. Bezpečnost herců byla prioritou, ale i tak se některé gagy točily jen na jeden pokus – kvůli nebezpečí i drahé technice.
Zajímavostí je i omyl v uniformách: postava seržanta Belleca nosí omylem hodnost poručíka. Detailu si všimli až fanoušci při pozdějších projekcích. Tvůrci se nikdy netajili tím, že u jejich filmů šlo hlavně o humor, ne o vojenskou přesnost.
Po úspěchu Bažantů jim producenti nabídli několik dalších filmů – dokonce i spolupráci s Louisem de Funèsem. Projekt ale nikdy nevznikl. Gérard Filippelli byl z toho natolik zklamaný, že tehdy na čas kapelu opustil. Sám později přiznal, že měl pocit, že se z nich stává jen „továrna na gagy“.
Bažanti si našli pevné místo i v českých televizních programech. Pravidelně se vracejí na obrazovky – zejména na ČT a kanálech Novy. Diváci si je oblíbili pro jejich bezstarostný humor, který nestárne. Velkou roli sehrál také legendární dabing z 80. let, který fanoušci dodnes považují za jeden z nejpovedenějších. Na fórech jako DabingForum se o něm stále vášnivě diskutuje a mnozí tvrdí, že právě díky němu mají filmy s Les Charlots jedinečný šmrnc.
Kampaň s prezervativy a konec jednoho přátelství
V 80. letech kapela kývla na nabídku, která tehdejší fanoušky dost zaskočila. Les Charlots se stali tvářemi kampaně na podporu ochrany před AIDS a propagovali značku prezervativů Mannix. Nový člen Richard Bonnot k tomu dokonce napsal píseň s názvem Pour pas qu’l’amour capote – česky „Aby láska nepraskla“. Nahrávka byla součástí edukační kampaně a rozdávala se v lékárnách jako doprovod k balení ochrany.
Po odchodu Gérarda Rinaldiho už skupina nikdy nedosáhla stejné popularity. Bonnot, ač hudebně zdatný, do party nikdy pořádně nezapadl. „Nikdy už to nebylo ono. Chemie byla pryč,“ přiznal Jean Sarrus v dokumentu věnovaném historii kapely.
V Československu se stali Bažanti fenoménem především v 80. a 90. letech. Jejich filmy běžely v kinech i v televizi a přitahovaly diváky napříč generacemi. Humor, který balancoval mezi groteskou a absurditou, seděl tehdejší době jako ulitý. A přestože šlo o francouzskou skupinu, v tuzemsku si vybudovala podobné postavení jako legendy domácí komedie. Mnozí si dnes Bažanty spojují s dětstvím, nedělním odpolednem a hlasem dabéra Pavla Trávníčka.
Jedno je jisté – jejich humor zůstává nadčasový.
S kým žije herec Jiří Ployhar: Mladá blondýnka se po jeho boku objevuje stále častěji
Zdroje: autor, CSFD, ErreursDeFilms, Vacarm, Lavenir, Rozhovor na MIXCLOUD
