Herečka a scenáristka Lucie Trmíková oslavila v pátek sedmapadesáté narozeniny. Někdejší představitelka televizních princezen dnes na jevišti ztvárňuje mnohem složitější ženské osudy a velkou proměnou prošla i ve svém civilním životě. Rozhodla se jít proti zavedeným konvencím, vsadila na přirozenost a její současný vzhled budí u lidí upřímný obdiv.
Svoboda na divadelních prknech
Velkou část své kariéry zasvětila Lucie Trmíková divadelní tvorbě a hledání vlastního uměleckého výrazu. S manželem Janem Nebeským a kolegou Davidem Prachařem založila nezávislý divadelní spolek JEDL. Sama k mnoha inscenacím píše scénáře a vytváří dramaturgii. Ztvárnila řadu výrazných ženských osobností historie, mezi něž patří francouzská filozofka Simona Weilová nebo kunsthistorička Růžena Vacková.
Za hlavní roli Anny v inscenaci Soukromé rozhovory získala prestižní Cenu Thálie. Za ztvárnění světice Terezie z Lisieux obdržela v minulosti Cenu Alfréda Radoka. Silné pouto k náboženství ovlivňuje také její uměleckou tvorbu a profesní směřování. Sama v dospělosti konvertovala ke katolictví a osobní víru vnímá jako každodenní živý dialog.
Televizním divákům se výrazně připomněla díky nekonečnému seriálu Ulice. Zahrála si tu svéráznou paní Hložánkovou po boku herce Miroslava Hanuše. Téměř devět let se navíc podílela na tvorbě tohoto seriálu jako scenáristka. Práce na dennodenním formátu pro ni znamenala obrovský trénink tvůrčí rychlosti a velkou zkušenost s televizní produkcí.
Krása stříbrných vlasů
Herečka se po letech rozhodla jít proti zažitým společenským konvencím a přestala skrývat své šediny. Bílé vlasy se u ní začaly objevovat už během vysokoškolských studií. „Začala jsem šedivět už na vysoké, mám to po mamince,“ prozradila. Neustálé zakrývání odrostů u kadeřníka ji časem začalo vyčerpávat a velmi toužila po přirozenosti. K radikální změně ji povzbudila její dcera Kristýna.
Původně se kadeřnice jejího nápadu obávala a zrazovala ji od něj. Proměna jí ale nakonec přinesla obrovskou vnitřní úlevu a naprostou spokojenost. Trmíková si pochvaluje, jak bílá barva přechází přirozeně až do platinové a její pevné vlasy působí mimořádně vitálně. Okolí reaguje na její vzhled pozitivně a náhodní kolemjdoucí jí velmi často na ulici skládají upřímné komplimenty.
Sama umělkyně stárnutí jako osobní téma vůbec nevnímá a rozhodně se jím netrápí. Limituje ji snad jen při hodně náročných fyzických akcích na divadelním jevišti. Fyzické i psychické síly pravidelně dobíjí v přírodě nebo u vody. Ráda si během procházky lehne do trávy a se zavřenýma očima jen poslouchá zvuky lesa.
Rodina a práce pod jednou střechou
V osobním životě našla pevnou oporu v režisérovi Janu Nebeském. Seznámili se brzy po jejím absolutoriu na pražské DAMU, když nastoupila do Činoherního klubu. Stali se z nich celoživotní partneři a zároveň vůbec nejbližší divadelní spolupracovníci. Společně vychovali syny Vojtěcha a Josefa a dceru Kristýnu.
Spolupráce manželů na uměleckých projektech jejich vzájemné pouto podle herečky pevně stmeluje. Trmíková si svého manžela nesmírně váží a sdílí s ním stejný pohled na uměleckou tvorbu. Společně se jim podařilo překonat i mnohem náročnější životní okamžiky a partnerské krize. Z dlouhodobého hlediska se jim vzájemná tolerance v rodině i divadle maximálně vyplatila.
I po dlouhých desetiletích plných oceňovaných činoherních rolí si diváci Lucii Trmíkovou pamatují z jejích televizních začátků. V pohádce Dvojčata z roku 1988 si po boku Filipa Renče zahrála velmi výraznou dvojroli. Ztvárnila tu krásnou a marnivou princeznu i její velmi chytrou, ale lehce zanedbanou sestru. Zavzpomínat na její tehdejší podobu můžete přímo dnes, protože Česká televize snímek vysílá na stanici ČT1 ve 13:05.
