V pohádce Pavouk se smaragdovýma očima bojovala malá dívka o záchranu zakletého prince. Dnes, po téměř čtyřiceti letech, bojuje Kateřina Rusinová (49) o důstojnost pacientů v posledních fázích života. A místo pohádkového šatu nosí bílý plášť.
Malá hvězda osmdesátek
Pokud jste vyrůstali v osmdesátkách, její tvář vám bude povědomá. A možná ještě víc její hlas. Kateřina Rusinová, tehdy ještě pod jménem Urbancová, byla tváří několika dětských filmů a televizních pohádek. Hrát začala v sedmi letech ve snímku Zelená vlna režiséra Vorlíčka, později se objevila ve filmech jako Katapult nebo Monika a hříbě s hvězdičkou, kde si zahrála po boku Jana Kanyzy a kde jí maminku ztvárnila Laďka Kozderková. „Při natáčení se o mě moc hezky mateřsky starala,“ vzpomínala Rusinová pro iDNES.cz.
Na DAMU ji vzali hned napoprvé. Seděla tam tehdy porota snů – Boris Rösner, Věra Galatíková, Eva Salzmannová. Jenže herecká kariéra ji nepohltila tak, jak by člověk čekal. „Byla jsem dlouho nevyhraněná. Možná kdyby po škole přišla dřív zajímavá nabídka, nedělala bych dneska medicínu,“ přiznala otevřeně.
A tak zatímco jiní spolužáci podepisovali smlouvy s divadly, ona sedla do přednáškové lavice na lékařské fakultě. Ve stejnou dobu. Ano, Kateřina Rusinová studovala DAMU i medicínu zároveň. Unikát, který by nejspíš žádný scenárista nevymyslel.
Lékařka a silný leader
Dnes je docentkou, vede první Kliniku paliativní medicíny v České republice a školí mladé lékaře, jak mluvit s pacienty, kteří slyší nepříjemné zprávy. V devadesátých letech začínala na anesteziologii, kde šlo o rychlé rozhodování, dramata na sále a precizní výkony. Po dvaceti letech otočila kormidlo.
„Postupem času mi začala chybět ta lidská stránka,“ řekla v pořadu Stříbrný vítr na Českém rozhlase. S paliativní medicínou se poprvé potkala v Paříži, později v New Yorku. Tam ji to dostihlo. „Najednou jsem věděla, že tohle je přesně ono.“
A že to není obor pro slabé povahy, potvrzuje den co den. Vede tým, který ve Všeobecné fakultní nemocnici denně navštěvuje až čtyřicet pacientů. Někdy je jejich průvodkyní jen na pár hodin, jindy několik měsíců. Nejde ale o smutné konce. „Tento pohled nesdílím a každému se to snažím vyvracet,“ říká rezolutně.
„Už jsme tady měli bejt čtyři minuty.“ Kultovní svatba Jiřího Káry se stala prvním virálem. Její aktéři jsou již po smrti
Mezi smrtí a životem
Jako jedna z mála veřejně mluvila o případu Aničky Slováčkové, která paliativní péči podstoupila, přestože souběžně dál bojovala s rakovinou. „Bylo užitečné, že svůj příběh veřejně sdílela,“ říká Rusinová. Podle ní právě Anička ukázala, že není nutné volit mezi léčbou a lidskostí.
Kromě klinické praxe se věnuje výuce na lékařských fakultách v Praze, Plzni a Brně, píše odborné publikace, vedla šest let redakci Intensive Care Medicine a založila český časopis Paliativní medicína. „Chtěla bych, aby se hodnotová anamnéza stala běžnou součástí péče,“ říká. Co to znamená? Lékař se nejprve ptá, co je pro pacienta v životě nejdůležitější. A až potom se dělají rozhodnutí o léčbě. Sedm minut rozhovoru může podle ní změnit celý směr péče.
Pořád si v sobě nosí i kus herečky. „Mám ráda poezii a líbilo by se mi číst třeba v rozhlase nějakou knížku na pokračování,“ prozradila. A kdo ví — třeba se ještě někdy objeví v roli, která propojí obě její profese. Diváci si ji však mohu připomenout v pohádce Pavouk se smaragdovýma očima, kterou v neděli ve 14:00 uvede ČT1.
