Na obrazovce rozdával rány a lámal ženská srdce na počkání. William Bodie z Profesionálů definoval celou jednu generaci a pro mnohé muže se stal nedostižným vzorem testosteronové akce. Realita herce Lewise Collinse byla ale podstatně složitější a jeho konec smutnější. Hollywood ho odmítl, armáda ho nechtěla a rakovina si ho vzala příliš brzy. V květnu by se dožil osmdesáti let.
Vlasy měl od laku a ruce od střelného prachu
Málokdo tušil, co se skrývalo pod onou drsnou slupkou agenta CI5. Jeho životopis totiž připomíná scénář špionážního thrilleru, který někdo omylem skartoval. Než se stal ikonou britské televize, živil se jako dámský kadeřník. Představa svalnatého bijce s nůžkami v ruce působí úsměvně. Jenže hned poté vyměnil salon za kasárna. Sloužil u výsadkářů v Territorial Army a jeho ambice sahaly mnohem dál než k divadlu.
Toužil po elitní jednotce SAS. Fyzické testy zvládl. Psychologické profily měl v pořádku. Přesto ho vyřadili. Důvod byl pro vojáka absurdní, pro herce lichotivý. Byl už příliš známou tváří. Velitelé usoudili, že agent, kterého na ulici pozná každá druhá hospodyňka, je pro tajné operace nepoužitelný. Armáda ho odmítla, a tak svou agresivitu přenesl před kameru. Právě tato autentičnost z něj udělala hvězdu.
Osudová chyba u producenta Bonda
Po skončení Profesionálů v roce 1983 ležel Collinsovi svět u nohou. Měl charisma, fyzickou kondici a miliony fanoušků. Logickým krokem byla role Jamese Bonda. Roger Moore končil a producenti hledali nástupce. Collins byl favoritem sázkových kanceláří i diváků. Měl to být jeho životní triumf. Místo toho přišla studená sprcha, která jeho kariéru v podstatě pohřbila.
Na schůzce s producentem Albertem R. Broccolim se choval přesně tak, jak to po něm chtěli v televizi. Byl arogantní. Sebevědomý. Příliš agresivní. Broccoli ale nehledal rváče z ulice, hledal britského gentlemana. Collins tuto jemnou nuanci nepochopil. Producent ho vyškrtli ze seznamu s tím, že je příliš „brutální“. Role mu unikla a s ní i šance na první ligu. Zůstal navždy uvězněn ve škatulce Bodieho.
Nenávist, která fungovala
Legendární chemie mezi Bodiem a Doylem nebyla výsledkem vřelého přátelství. Právě naopak. Collins a jeho herecký kolega Martin Shaw se v soukromí nemohli vystát. Shaw byl intelektuál, vegetarián a odpůrce násilí. Collins byl milovník zbraní, masa a drsného humoru. Tyto dva světy do sebe na place narážely s intenzitou, kterou kamera milovala.
Napětí mezi nimi trvalo roky. Teprve čas obrousil hrany a stáří přineslo smíření. Když Collins v roce 2013 zemřel, jeho někdejší rival to nesl těžce. „Strávili jsme čtyři roky tím, že jsme se vzájemně štvali. Ale pod tím vším byla hluboká náklonnost,“ řekl Martin Shaw pro BBC bezprostředně po jeho skonu. Byla to upřímná slova muže, který ztratil svou druhou polovinu.
Tichý odchod v ústraní
Konec života strávil Collins daleko od britských mlh i světel reflektorů. Přestěhoval se do Los Angeles, kde se oženil a vychoval tři syny. Herectví pověsil na hřebík. Místo filmových premiér se věnoval prodeji počítačového vybavení.
Zemřel v listopadu 2013 po pětiletém boji s rakovinou. Odešel v tichosti, obklopen rodinou. Bylo to paradoxní finále pro muže, který se do paměti diváků zapsal hlučnými přestřelkami a smykem gumujícím asfalt londýnských ulic.
O osudech dalších herců a hereček, kteří již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
