Zpěvačka Yvetta Simonová bývala dlouhé dekády symbolem neutuchající energie a elegance. Letos v listopadu oslaví úctyhodné osmadevadesáté narozeniny a nedávná životní situace ji donutila k zásadní změně. Z milovaného pražského bytu se musela natrvalo přesunout do domova pro seniory.
Složité loučení se samostatností
Simonová žila ještě nedávno ve svém vlastním bytě na pražské Hadovce. Byla velmi soběstačná, jenže postupem času pocítila zdravotní limity. Ztrácela přehled o správném dávkování léků a měla strach z případného pádu při sprchování.
Její syn Tomáš se o ni kvůli vlastním zdravotním potížím nemohl naplno starat. Zpěvačka se proto rozhodla pro přesun do domova pro seniory v pražských Hájích. Zpočátku tam zkusila pobyt na šest týdnů a raději prchla domů. Nakonec situaci přehodnotila a s pokorou přijala trvalé stěhování.
„Dlouho jsem tvrdila, že všechno zvládnu sama, ale pak jsem zjistila, že už to prostě není ono. Bohužel jsem v háji, což je dvojsmyslné, domov seniorů, kde nyní pobývám, se totiž nachází v Hájích,“ svěřila se pro Primu. Zpěvačka si chválí přístup personálu, přivykla novému režimu a našla tam spokojenost. Společnost jí dělají blízcí přátelé v čele s hudebním skladatelem Zdeňkem Bartákem. Ten Simonovou pravidelně navštěvuje a bere ji na obědy do její oblíbené čínské restaurace.
„Yvettka, která je mojí kmotrou, je pořád ve výborném, bezvadném stavu a kondici. V domově seniorů se jí líbí, má tam svůj vlastní pokoj a je tam obdivovaná,“ popsal situaci Barták. Zpěvačce prý jen trochu schází možnost dál pracovat a setkávat se s diváky.
Sláva po boku hereckých hvězd
Na hudební scéně působila neuvěřitelných osmdesát let. Začala zpívat jako patnáctiletá v pražské Velké operetě a později spojila své profesní cesty s orchestrem Karla Vlacha. Umělecké příjmení Simonová jí mimochodem vymyslel herec Jan Werich.
Diváci si její osobu zamilovali díky velkým hitům z hudební komedie Limonádový Joe aneb Koňská opera. V tomto kultovním snímku propůjčila svůj hlas herečce Květě Fialové ve skladbách Když v báru houstne dým a Whisky to je moje gusto. Zpěvačka neměla zpočátku potuchy o tom, že nahrává písně pro budoucí slavný film. Zůstali tehdy ve studiu po klasickém natáčení a dirigent Vlastimil Hála ji poprosil o rychlé nazpívání ještě jedné skladby.
Obrovskou popularitu jí v dalších letech přinesla osmadvacetiletá spolupráce s Milanem Chladilem. Společně vytvořili nezapomenutelné duety jako My dva a čas nebo O nás dvou. Publikum si tehdy často myslelo, že tvoří zamilovaný pár i ve skutečnosti.
Zpěvačka v Českém rozhlase podotkla, že fanoušci od ní někdy automaticky čekali podpis Chladilová. Kdyby si prý vzala tohoto mimořádně energického kolegu za manžela, měla by dost hrozný život. Jejich pracovní vztah byl ovšem podle jejích slov naprosto bezvadný, protože zpěvák nevynechal jediné představení a do všeho šel naplno.
Osudové lásky a názor na penze
Simonová se vdávala hned dvakrát. Prvním manželem se stal ředitel Lucerny František Spurný. Z tohoto svazku pochází její jediný syn Tomáš. Po rozvodu se provdala za hudebního skladatele Jaromíra Vomáčku. Druhé manželství zůstalo bezdětné a nakonec také ztroskotalo.
Zpěvačka se poté zařekla, že už před oltář nikdy znovu nepůjde. Jejím třetím velkým životním partnerem se stal dirigent Karel Vlach. Zůstali spolu až do jeho smrti a celou dobu spolu úzce spolupracovali i hudebně.
Simonová se navíc dokáže ozvat k aktuálním tématům, jako jsou starobní důchody. Aktivně vystupovala na pódiích ještě po svých devadesátých narozeninách, ale moc dobře ví, jak těžké je vyžít pouze ze státní penze.
„Senior je senior, ten se nemůže ničemu bránit. Záleží na každém, jaké má zdraví a duševní pohodu. Oni si řeknou, že staří lidé už nic nepotřebují. Není to pravda, je velice složité, aby to lidé utáhli bez pomoci rodiny,“ upozornila pro magazín České důchody. Své vlastní narozeniny slaví už spíše z povinnosti a velké množství gratulací ji vyčerpává. Veškerým těžkostem navzdory se snaží udržovat v kondici a v rámci možností si užívat klidu.
