V jedné z jejích nejslavnějších rolí ji diváci zprvu ani nepoznali, její čertík z pohádky Princezna ze mlejna ji však vystřelil na vrchol a její jméno bylo od té doby skloňováno v souvislosti s mnoha filmy a seriály. Yvetta Blanarovičová dnes slaví dvaašedesáté narozeniny, tento věk by ji však nikdo nehádal. Objevila snad recept na to, jak zastavit stárnutí?
Herečka z pohádek
Yvetta Blanarovičová rozhodně nezapře své slovenské kořeny, v současné době však působí v Praze. K herectví se dostala po absolvování konzervatoře v Žilině, zprvu se věnovala zpěvu a hře na housle, později pokračovala ještě na té pražské. Věnovala se práci v divadle a účinkovala v mnoha muzikálech jako Carmen, Angelika či Mara Hari.
Její prozatím nejvýraznější rolí byla paradoxně postava, která jako Yvetta příliš nevypadala. V pohádce Princezna ze mlejna si zahrála zvědavého čerta, který usiloval o přízeň krásné „Élišky“, kterou si plánoval vzít za ženu. Pohádky byly zprvu její doménou, další její výraznou rolí byla čarodějnice z filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci, kde bravurně sekundovala Heleně Růžičkové, jejíž dceru hrála.
Její rodinu potkalo několik tragických událostí
Přestože pracovně se herečce velmi dařilo, v soukromí její život provází tragédie, které ovlivnily celou její rodinu. Yvetta totiž vyrůstala se dvěma bratry, o oba ale bohužel postupně přišla vlivem velmi tragických událostí. Její mladší bratr Karol zemřel, když se mu při seskoku neotevřel padák.
„S Karolem jsme byli taková parta. Už jsem věděla, že v něm mám ochránce. A najednou, když to přišlo, tak jsem musela dospět. Strašně rychle, protože mi ten život nedal čas. Starší brácha byl v armádě a já jsem zůstala s mamkou sama,“ popsala herečka v pořadu Retrojízda.
Velkou ranou byla ztráta syna především pro jejich maminku, která se z tak tragické situace neuměla jen tak vzpamatovat. Celý rok chodila pravidelně denně na hřbitov a se zesnulým synem si povídala. Smůla však jejich rodinu neopustila, o několik let později totiž herečka přišla o svého staršího bratra, který prohrál boj s rakovinou.
Zůstala tak sama se svou maminkou, otec od nich totiž odešel, když byla Yvetta ještě malou dívkou. Svoji dceru prakticky nevídal a společně si vše vyříkali až nedlouho před jeho smrtí. Jinak si ale své soukromí drží herečka pod pokličkou. O partnerech příliš nemluví, vychovala syna Matyáše a stará se o maminku, se kterou zůstala sama.
Hvězda Ulice
Jednou z jejích klíčových rolí byla také maminka Magdy v nekonečném seriálu Ulice, kde herečka společně s tvůrci otevřela otázku eutanazie, kterou se její postava rozhodla v zahraničí podstoupit.
„Když jsem v Ulici hrála závěrečnou scénu eutanazie, chtělo se mi strašně plakat. Viděla jsem tam tu Veroniku Čermák Mackovou a Petra Vacka, který měl co dělat, aby se udržel a hlavou mi prolítlo, jak bych reagovala, kdyby mi něco podobného udělala moje mamka. Ta scéna byla emocemi tak vybičovaná… Ale pak jsem si uvědomila, že je to úplně o něčem jiném. Že jsem smířená s tím, že odcházím. Já byla ten držák a kotva, já musela jsem uklidňovat ty kolem sebe,“ popsala herečka a zpěvačka pro iDNES.
Co se nedá Yvettě Blanarovičové upřít, je to, že i ve svém věku vypadá velmi mladistvě a svěže. Ke stárnutí přitom přistupuje s nadhledem a vlastně ho příliš neřeší. „Stárneme od narození, nikoho to nemine. Čas je relativní, ale když se tím začneme příliš zaobírat, bude nám to lámat vaz. Já jsem se rozhodla to moc neřešit. Když se bude někdo o šedesátnících uštěpačně vyjadřovat, že by měli dělat to a nedělat ono, tak je to neetické. Já nikoho nehodnotím, žiju si tak, jak chci já, a jsem tak šťastná,“ popsala před několika lety pro Super.
Založila nadaci pro znevýhodněné děti
Možná právě díky tomu, čemu musela v životě čelit, se Yvetta Blanarovičová rozhodla věnovat také bohulibé činnosti. Před sedmnácti lety totiž založila nadaci La Sophia, která má za cíl podporu dětí, které jsou umělecky či sportovně nadané.
Původně se zaměřovala především na ty, které pocházely z dětských domovů či sociálně znevýhodněných rodin, v současné době ji mohou oslovit všichni, kteří by chtěli své schopnosti v dané oblasti prohloubit. „Za těch sedmnáct let šlo sedm ‚našich‘ dětí na vysokou školu a čtyřiašedesát jich studovalo na konzervatoři. Mnozí už sami učí na uměleckých školách různého typu a s některými sama vystupuji. Zpívají mi na koncertech vokály,“ dodala.
