Ve středu to bude přesně třiačtyřicet let, co nás navždy opustila jedna z nejvýraznějších tváří českého herectví. Dana Medřická ztvárnila například nezapomenutelnou mámu z Takové normální rodinky nebo ráznou doktorkou Fastovou. Její soukromý život byl plný dramatických zvratů, velké bolesti, kterou skrývala za úsměvem, a také jedné pozdní osudové lásky, jež jí doslova telefonovala ze zahraničí. Srdce herečky, která se pro diváky rozdala, nakonec nevydrželo.
Herečka i době bolesti
Cesta Dany Medřické k divadlu byla klikatá. Přísný tatínek si pro dceru představoval úplně jinou budoucnost a hraní jí dovolil až po maturitě. Naštěstí měla spojence ve své mamince. Jak sama herečka vzpomínala na dětství v pražské Bubenči, vztah s matkou byl pro ni zásadní. „Byla pro mne ten nejvzácnější kamarád, vždycky ochotná ke každé legraci,“ svěřila se kdysi týdeníku 5plus2.
Tato idyla však netrvala věčně a život jí připravil kruté zkoušky. Tou nejhorší byla bezesporu smrt prvorozeného syna Václava, který zemřel v roce 1946 ještě jako kojenec. Medřická v sobě musela najít neskutečnou sílu. Jen pár hodin po této tragédii totiž stála znovu na jevišti a hrála pro lidi. Své povolání vnímala velmi syrově a bez příkras. „Herec je vlastně duševní prostitut. Chodí na trh s tím, co je pro něj nejniternější a ukazuje lidem svou duši, svou radost i svou bolest,“ uvedla v jednom z rozhovorů, které citoval server iDNES.cz.
Kočičí pomsta režimu
Komunistický režim neměl herečku v lásce, zvláště poté, co po roce 1968 vrátila stranickou legitimaci. Mocní tehdy přemýšleli, jak ji potrestat, a paradoxně jí tím zajistili nesmrtelnost. Vedení Národního divadla jí a její kolegyni Vlastě Fabianové přidělilo hru maďarského autora Istvána Örkényho Kočičí hra. Měl to být propadák a trest. Dámy z toho ale udělaly fenomén, na který se stály fronty i v noci.
Medřická se do role Erži Orbánové pustila s vervou sobě vlastní. Před generálkou dokonce poslala Fabianové vzkaz, který ukazoval jejich odhodlání: „To jsme my sestry Skalovy, nejkrásnější kočičky v okolí. Mňau, mňau,“ citoval její slova server Super.cz. Z představení se stala senzace, která se dočkala více než čtyř stovek repríz. Medřická na jevišti doslova excelovala a vkládala do postavy všechno. „Je to postava, ve které jsou skryty charaktery desítky žen. Snůška všech ženských ctností i nectností,“ popsala svou životní roli.
Tajemný Španěl a dlouhé hovory
Po smrti prvního manžela Václava Vydry staršího v roce 1979 si mnozí mysleli, že herečka zůstane sama. Opak byl pravdou. Do jejího života vstoupil španělský obchodník a ctitel Artemio Precioso Ugarte. Jejich vztah byl pro okolí velkým překvapením a probíhal dosti netradičně. Provolali spolu hodiny a hodiny. „Každý večer volal Madrid. Dlouhatánské hovory, na kterých by normální smrtelník prodělal kalhoty,“ vzpomínala pro 5plus2 její přítelkyně Vlasta Fabianová.
Bohužel toto pozdní štěstí netrvalo dlouho. Herečku začalo zrazovat zdraví, ale ona to dlouho ignorovala a odmítala zpomalit. Fabianová si všimla, že s její kamarádkou není něco v pořádku. „Dana se vracela od telefonu vždycky velice rozrušená. Nebylo jí dobře, viděla jsem to na ní. Stěžovala si na palčivé bolesti na prsou,“ popsala poslední dny herečky.
Medřická však nechtěla rušit program a do poslední chvíle myslela na divadlo. Její syn Václav Vydra později popsal osudný moment, kdy už nebylo cesty zpět: „Za každou cenu se chtěla jít podívat do Divadla ABC, ve kterém mě ještě neviděla. Do poslední chvíle doufala, že půjde, ale pak už ji to moc bolelo. Nakonec souhlasila s tím, že místo do divadla pojede do nemocnice. Zjistili infarkt.“ Bylo už však pozdě a 21. ledna 1983 legendární herečka zemřela.
O osudech dalších herců a hereček, kteří již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
