Jaromír Nohavica (72) se poprvé otevřel tak, jak ho veřejnost ještě nikdy neviděla. Celovečerní dokument Jarek, který vstupuje do kin 28. srpna, ukazuje jeho hudební dráhu, ale i temnější zákoutí bardova života. Nechybí výslechy, psychická zhroucení ani slavné písně.
Jarek a Ostrava, pevné pouto, které nejde přetrhnout
První protestsong složil v patnácti. A rovnou o Ostravě. Právě tohle město formovalo Jaromíra Nohavicu víc než cokoli jiného. Jeho syrovost, těžký vzduch i tvrdé osudy lidí se otiskly do každého tónu, který kdy složil. Celovečerní dokument Jarek režisérky Petry Všelichové se proto vrací na místo, kde to všechno začalo.
„To je jak s člověkem, když získáš nějakou blbou pověst, někdo o tobě něco řekne, tak se to potom s tebou táhne a těžko to vysvětlovat,“ říká Nohavica ve filmu o Ostravě. Štáb pustil do soukromí, otevřel osobní archivy a ukázal, co běžně skrýval.
Na plátně se střídají koncerty, rodinné momenty, výslechy StB i záběry z psychiatrické léčebny. Silný vztah k městu zůstává jako červená nit i tam, kde by jiní dávno utekli.
Písničkář, který mluví nahlas, i když mlčí
Nohavica složil přes 500 písní, které zná celé Česko. Některé rozesmějí, jiné tnou do živého. V dokumentu zazní 66 z nich, od veselých až po ty, kvůli kterým měl zákaz vystupování. Už během normalizace si říkal, co chtěl, a důsledky si musel nést sám.
Jeho image ale utrpěla po převzetí Puškinovy ceny od ruského prezidenta Vladimira Putina. Právě tahle událost rozdělila veřejnost i fanoušky. Někteří mu to nikdy neodpustili. Film se tomu nevyhýbá. Neomlouvá, ale ukazuje složitost postavy, která nehraje podle cizích not.
„Na jeho koncertě si každý najde to své. Jednoho potěší, druhého rozesměje, třetího rozpláče,“ uvádí distributor z Bohemia MP. A takový je i film. Bez laciných gest, ale plný emocí.
Niagarské vodopády hučí už 12 000 let. Posouvají se o 30 cm ročně a v sudu je sjela i 63letá učitelka
Nohavica jako překladatel a básník
Nohavica není zdaleka jen písničkář. Překládal Vysockého i Okudžavu, psal pro Rottrovou, Jandu i kapelu Citrón. Spolupracoval s Čechomorem i Janáčkovou filharmonií. Jeho písně se překládají do deseti jazyků, od angličtiny po maďarštinu.
Sám o sobě mluví jako o „tom, kdo skládá a zpívá písně“. Ale ve skutečnosti je mnohem víc. Někdy působí jako renesanční muž, jindy jako unavený bard, který si toho už hodně odžil. Dokument Jarek to všechno zachycuje v tempu, které vás nenechá vydechnout.
Zuzana Čaputová rok po konci mandátu: Politický stres vyměnila za náruč partnera a rodinu. S bolestí promluvila o dceři
Zdroje: autorka, CSFD, Bohemia MP
