Tisíc marek a padesát kilo zavazadel. Tak vypadaly povolené parametry pro jednotlivce v rámci organizovaného odsunu Němců po konci války. 3. července 1945 odeslala československá vláda světovým spojeneckým mocnostem memorandum, v němž svůj záměr oznámila. Dne 25. ledna 1946 pak zamířil do Bavorska první organizovaný transport vypravený z Mariánských Lázní. Další měsíce proces pokračoval, až objem dosáhl cca dva a čtvrt milionu jednotlivců.
Sláma a dobytčáky
Vypadalo to velmi podobně jako odvážení Židů a dalších etnik do koncentračních táborů. Jen osazenstvo dobytčích vagonů se slámou uvnitř se změnilo. „Dostali jsme příkaz být ve 14 hodin na nádraží v Prachaticích. S padesáti kily zavazadel a tisíci říšských marek, které jsme si směli vzít,“ vzpomíná pro Paměť národa Johann Eppinger.
Miliony lidí
Po celé stovky let tvořili Němci v našich zemích velmi početnou skupinu obyvatel. Sčítání z roku 1930 uvádí 3,15 milionu lidí. Masové deportace v letech 1945-1946 zahrnovaly cca tři miliony osob. Nejdřív to také znamenalo opakované krveprolití, které zasáhlo i zcela nevinné civilisty. Až pak nastala klidnější fáze, kde už figuroval i mezinárodní dohled.
Beneš a dekret číslo 33
Možné vysídlení Němců bral exilový prezident Edvard Beneš v úvahu již od počátku války. „Rozhodnutí o samotném principu vysídlení padlo v zásadě na konferenci v Teheránu na konci roku 1943,“ uvádí pro Českou televizi historik Vladimír Černý z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Spojenci pak konkrétní plán potvrdili počátkem srpna 1945 na konferenci v Postupimi s důrazem na humanitu a spořádanost. Právní rámec připravil dekret číslo 33/1945. Prezident ho podepsal prakticky okamžitě, čímž většinu Němců a Maďarů na našem území odebral československé občanství.
Další kroky a stav Němců
Výjimku dostali ti, kteří „zůstali věrní Československé republice“. Těch ostatních se týkaly i další schválené dekrety. Šlo o lidové soudy, zabavení majetku a další „osekávání“. Němci v rámci celého Československa se mezitím snažili přežít vyčerpání a stres. Přispíval i nedostatek jídla, protože dostávali zvláštní potravinové lístky se zřetelně slabším přídělem.
Hodně z nich muselo pracovat, muži hlavně v dolech a hutích, dále je využily pískovny, železnice a kamenolomy. Tedy velmi náročné manuální profese. Část Němců skončila po válce v internačních táborech, kde spali ve velkých skupinách na holé zemi prakticky bez hygieny. Hlavně do září 1945 byli také častým cílem násilí od dozorců.
Morrison a Jones: rebelové, básníci a první členové Klubu 27. Oba zemřeli 3. července za záhadných okolností ve vaně
Oficiální a organický
Ještě před oficiálním odsunem i během něj docházelo taky k činnosti místních skupin a tzv. divokému odsunu. Němci byli vyhánění z domovů, stali se terčem reálných i domnělých křivd. Chaotické období po rozpadu jedné státní moci a před ustálením nové velmi nahrávalo osobním vendetám a vyřizování účtů. Místním bylo přitom jedno, jestli to bude muž, žena nebo dítě – hlavně, že to bude Němec.
Jen třetina lidí
Teď není řeč o tehdejší německé populaci, ale náhledu Čechů na celý poválečný proces. Postupně totiž klesá počet těch, kteří ho vnímají jako spravedlivý. Data CVVM ukazují, že zatímco v roce 2002 ho jako spravedlivý vidělo 64 % Čechů a Češek, v roce 2016 už to bylo jen něco přes třetinu, konkrétně 37 %.
Spektrum názorů se dále tříští. Čtvrtina vidí odsun jako nespravedlivý, minulost je ale třeba definitivně oddělit. Další čtvrtina nemá názor, nebo se o takové události nezajímají. Zbývající vnímají potřebu omluvy, případně rovnou odškodnění.
Odposlouchávají nás mobily a sypou pak na nás reklamy? A dá se tomu bránit? Ve skutečnosti stačí, co sami prozradíte
Zdroje: CeskaTelevize, StoPlusJednicka, Wikipedia
