Výbuch indonéské sopky Krakatoa z 27. srpna 1883 byl jednou z nejničivějších erupcí vulkánu v celé lidské historii. Jeho zvuk bylo možné zřetelně slyšet 4 800 kilometrů daleko, vzniknuvší tlaková vlna oběhla třikrát celou planetu. Probuzení živlu mělo okamžité oběti a jeho následky byly ale mnohem delší a patrné po celém světě – rudé západy a modrý Měsíc.
V aktivní oblasti
Celkem třicet šest tisíc mrtvých a 165 zničených vesnic i měst. Právě takový smutný součet za sebou nechala jedna z největších sopečných erupcí v dějinách planety. Místem činu byl Sundský průliv spojující indonéské ostrovy Sumatru a Jávu. Zemi pak zastínil popel, který ochladil planetu, dal vzniknout vědnímu oboru a inspiroval Karla Čapka.
Indonésie je na činné sopky mimořádně bohatá. V takových podmínkách se tudíž vůbec nelze divit, když blízko nebo daleko prostě něco „bouchne“. Krakatoa ale v roce 1883 ukázala něco, co překonalo i ty nejdivočejší a nejhorší scénáře.
Předehra
Během května 1883 začal být aktivní jeden z jejích vrcholů. Nešlo o zvlášť mohutné exploze, něco z toho bylo slyšet až v Batavii (dnešní Jakarta), vzdálené od sopky 160 kilometrů. Aktivita pak zdánlivě utichla. Jenže tohle bylo jen přípravné „odkašlání“ před hlavním představením.
Peklo, které oběhlo Zemi
Hlavní vlna se rozběhla 24. srpna. Sopečný prach a popel dosáhly až do dálky dvaceti kilometrů od vulkánu. Ten největší vrchol živelného běsnění však přišel během noci z 26. na 27. srpna. Celkem šlo o čtyři exploze s pauzami několika hodin. Ty byly slyšet až v Austrálii vzdálené tři tisíce kilometrů. Tlaková vlna oběhla třikrát planetu.
Do vzduchu se vzneslo neuvěřitelných 25 tisíc metrů krychlových hornin i popela, oblaka kouře vystoupala do výšky osmdesát kilometrů. Veškerá takto uvolněná masa pak pokryla plochu osmi set tisíc kilometrů čtverečných. Jen pro rámcovou představu jde o desetinásobek rozlohy České republiky.
Tsunami a potopa
Tím efekty nekončily. Tato čtveřice výbuchů vyvolala čtyři silné vlny tsunami, z nichž každá dosahovala cca třiceti metrů. Dvě třetiny ostrova Krakatoa zmizely kompletně pod mořem. Síla výbuchu překonala 26krát sílu vodíkové pumy. Exploze zcela zničila samotnou sopku, na jejímž místě se začal časem formovat nový geologický útvar Anak Krakatau, tedy „Dítě Krakatoe“.
Show Jana Krause: Aňa Geislerová, neherec s Downovým syndromem, který se stal hvězdou, Milan Kňažko a nejoblíbenější učitel
Ten roste rychlostí až pět metrů za rok a je dodnes aktivní. V prosinci 2018 došlo k jeho mohutné erupci a co víc, část jeho kuželu se zřítila do moře, podobně jako u původní Krakatoe v roce 1883. Erupce opět vyvolala tsunami a zasáhla oblasti okolo Sundského průlivu. Zemřelo přes 400 lidí.
Globální následky a inspirace
Dle geologů a dalších expertů pokleslo na několik dekád zvyšování hladiny moří. Exploze dopadla i na světové oceány určitým „chladícím efektem“. Ten přetrval až do 20. století. Průměrná teplota na Zemi klesla na několik let o 1,2 stupně Celsia, v letech 1883-1884 bylo v Evropě možné sledovat až krvavě rudé západy Slunce.
To mělo údajně způsobit i skutečnost, že slavný obraz Křik norského malíře Edvarda Muncha z roku 1893 má strašidelně rudé nebe. Munch ho měl pozorovat, když si v zimě vyšel v Oslu na procházku s přáteli. Živelná katastrofa vnukla našemu spisovateli Karlu Čapkovi nápad na jeden z jeho nejslavnějších románů, Krakatit z roku 1924. Ten sice vychází z názvu sopky, ale impuls k napsání přišel i o čtyři desetiletí později, po výbuchu muniční továrny ve slovenských Novácích a především po zkušenosti s explozí v plzeňské Škodovce, kterou Čapek sledoval z okna zámku Chýše.
Šlo také o jednu z prvních podrobně zachycených katastrof, o které psala i světová média. „Na Jávě to ošklivě vybuchlo,“ psal například newyorský The Sun. „Pekelné ohně, které rozvířili démoni smrti,“ hlásaly pak mnohem bulvárnější plátky.
Výbuch Krakatoe měl ale i jiný efekt, pomohl položit základy moderní vulkanologie. Už před samotnou explozí mapoval oblast nizozemský geolog Rogier D. M. Verbeek, který později sestavil detailní zprávu o průběhu a dopadech katastrofy. Jeho práce se stala základem pro nově vznikající vědní obor. Přírodní děs, který oběhl svět, tak paradoxně přinesl hlubší porozumění zemským silám.
Děti v Kyrgyzstánu šlapou do školy i pět hodin denně. V mrazu, bez bot a často úplně samy
Zdroje: CeskaTelevize, Vlasta, Lupa, LOC
