Psal se březen 1978, když z kazašského Bajkonuru odstartovala loď Sojuz 28. Na její palubě seděl Vladimír Remek, tehdy šestadvacetiletý pilot z Československa. Poprvé v historii se do vesmíru podíval člověk, který nebyl ani Sovět, ani Američan. Nedávno Remek oslavil osmasedmdesáté narozeniny.
Dětství u Vltavy a nebe nad Bajkonurem
Vladimír Remek pochází z Českých Budějovic. Tam prožil dětství, chodil do školy a poprvé poznal, jak chutná svoboda i dobrodružství. „Ve Vltavě jsem se naučil plavat a koupali jsme se i v Malši,“ vzpomínal pro Českobudějovický deník. „Bylo nám sotva deset a bez dovolení jsme vyrazili na výlet na Kleť.“
Z jihu Čech se vydal na vojenskou dráhu, která ho nakonec přivedla až k výběru kosmonautů. V roce 1976 nastoupil do sovětského výcviku ve Hvězdném městečku. O dva roky později byl jeho osud zpečetěn, stal se součástí posádky Sojuzu 28.
Let trval necelých osm dní, ale změnil pohled na svět celé jedné generace. „Byl jsem trochu nesvůj, možná tři nebo pět sekund,“ vzpomínal Remek na okamžik, kdy zažil stav beztíže. Krátce nato se z vesmíru ozvala první čeština v dějinách. Spojař ho vyzval: „Voloďo, mluv česky!“ A on odpověděl. Bylo 4. března 1978 a český jazyk zazněl poprvé mimo planetu Zemi.
Život po hvězdách
Po návratu z vesmíru se Vladimír Remek držel stranou záře reflektorů. Po letech služby u letectva pokračoval v armádě a později přešel do diplomacie. Mezi lety 2014 a 2018 zastupoval Českou republiku jako velvyslanec v Rusku, kde mu nechyběl respekt ani uznání, už kvůli jeho kosmonautické minulosti. V Evropském parlamentu se zasazoval o podporu vědy, techniky a vzdělávání, tedy oblastí, které mu zůstaly nejbližší.
Ani po odchodu z politiky se od vědy a kosmonautiky neodvrátil. Účastní se odborných konferencí, besed a popularizačních akcí. Jeho vystoupení se většinou nesou v duchu rozvahy a faktů. Mluví o tom, jak náročný byl výcvik, jak se změnil přístup k vesmírnému výzkumu a jak ho fascinuje technický pokrok. „Tehdy jsme měli na palubě výpočetní výkon dnešního kalkulátoru,“ připomíná často s úsměvem, když srovnává tehdejší vybavení s dnešními možnostmi.
Zůstal věrný skromnosti, kterou si nesl celý život. Nesnaží se působit jako legenda ani vypravěč heroických historek. Když hovoří o misi Sojuz 28, dělá to věcně, jako o pracovním úkolu, který měl být splněn přesně a spolehlivě. O to více působí jeho vzpomínky autenticky.
Když mu plochozemci vysvětlovali, že Země je placatá
Na podzim 2024 se Vladimír Remek objevil v internetové diskusi s českými zastánci teorie ploché Země v rámci projektu Czexperiment. Do studia dorazil v dobré náladě, netušil však, jak absurdní scéna ho čeká. Proti sobě měl trojici konspiračních teoretiků, kteří se rozhodli dokázat, že naše planeta není kulatá. Diskuse se rychle změnila v přehlídku bizarních argumentů a osobních útoků.
„To první, na co jsem se chtěl podívat, když jsme se dostali na oběžnou dráhu, bylo, jestli je Země opravdu kulatá. Můžu potvrdit, že jsem ji na vlastní oči viděl,“ řekl Remek klidně svým oponentům.
Plochozemci však nechtěli nic slyšet. Jeden z nich ho vyzval, aby přísahal na něco, co je mu svaté, že skutečně viděl kulatou Zemi. „Vůbec se vás nechci dotknout, ale byl byste ochoten přísahat na své blízké, že jste opravdu seděl v té raketě a viděl Zemi z výšky?“ ptal se muž, který se představil jako Michal Shark.
Remek reagoval s nadhledem: „Nevím, proč bych měl přísahat. Jednoznačně ano.“ Když jej další z diskutujících vyzval, aby přísahal na Bibli, Remek jen s úsměvem odvětil: „To je nesmysl. Na co budu přísahat jako před soudem? Říkám, že to tak bylo, byl jsem u toho.“
V průběhu debaty se snažil zachovat věcný tón, i když čelil lavině dezinformací. Jeden z plochozemců se odvolával na polského kosmonauta Mirosława Hermaszewského a tvrdil, že ten označil Zemi za plochou. „Nevím, v jakém smyslu to řekl, ale samozřejmě že je kulatá,“ odpověděl Remek bez zaváhání. Jindy se zastavil nad fyzikálním pojmem vztlak a přímo se zeptal: „A víte vůbec, co to je vztlak?“ Jeho oponent znejistěl a nebyl schopen odpovědět.
Na konci debaty shrnul své dojmy stroze: „Zbytečně jsem se nechal zatáhnout do diskuse, která nic nepřináší.“ Publikum však mělo jasno. Lidé ocenili jeho klid, rozvahu a fakt, že i v debatě s konspirátory si udržel důstojnost.
Suvenýry z kosmu a rodinné příběhy
Na palubu Sojuzu 28 si Vladimír Remek vzal symboly české země. Vedle oficiálních přístrojů a experimentů měl s sebou i figurku dobrého vojáka Švejka a malou panenku v kroji, kterou mu věnoval záložní kosmonaut Oldřich Pelčák. Do vesmíru s ním letěly i hodinky Poljot caliber 3133, které dodnes uchovává jako osobní relikvii.
Jeho osobní život byl spjat s rodinou a uměním. Dcera Anna Remková se vydala na hereckou dráhu a provdala se za herce Ondřeje Brouska, známého z filmu Pelíšky. Český kosmonaut se tak symbolicky propojil s divadelním rodem, který má stejně pevné místo v kulturním vesmíru jako on v tom skutečném.
