Herec Vladimír Pucholt se stal výraznou tváří československé kinematografie 60. let. K popularitě mu tehdy stačily pouhé tři roky před kamerou. Místo budování další slávy ale zvolil odchod do zahraničí a naplnění svého celoživotního snu o dráze dětského lékaře. Ve Velké Británii a následně v Kanadě tak vyměnil filmová studia za nemocniční sály a soukromou ordinaci.
Hvězda nové vlny a divadelní akrobacie
Před kamerou vytvořil nezapomenutelné postavy obyčejných kluků ve filmech Černý Petr, Starci na chmelu nebo Lásky jedné plavovlásky. Režiséři jako Miloš Forman nebo Ladislav Rychman na něm oceňovali přirozené hraní kombinující komično se zranitelností. Jeho zednický učeň Čenda s hláškou o slyšitelném rozdílu i horlivý esenbák ze snímku Svatba jako řemen diváky baví dodnes. Hned po absolutoriu na DAMU v roce 1965 nastoupil do nově založeného Činoherního klubu.
Spolu s hereckou kolegyní Ninou Divíškovou tam zářil v inscenaci Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. Během představení tehdy předváděl nečekané kousky a choval se velmi spontánně. „To nejmenší, co mohu prozradit, je, že jsem posléze začal na jevišti dělat hvězdy a přemety,“ zavzpomínal Pucholt před lety v rozhovoru pro iDNES.cz. Původně dokonce plánoval při každém vystoupení rozbít jedny housle. Vedení divadla to ale kvůli vysokým finančním nákladům brzy zatrhlo.
Útěk před režimem a studium medicíny
Původně ho lákala především medicína. Otec pracoval jako advokát a po roce 1948 odmítl svou profesi vykonávat v bezprávním státě. Kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu tak syn nedostal šanci vysněnou školu studovat a vydal se na uměleckou dráhu. Ve svých pětadvaceti letech se však rozhodl slibně rozjetou kariéru v Československu opustit a v roce 1967 emigroval do Velké Británie. Během besedy v Dobrušce později vysvětlil, že se obával vydírání a ztráty vlastních hodnot.
V Anglii se zpočátku živil nejrůznějšími pomocnými pracemi. Nakonec se mu podařilo dostat na lékařskou fakultu a sen o medicíně si splnil. Po promoci s vynikajícím prospěchem v roce 1974 získal specializaci v pediatrii a neonatologii. Nabídky na role cizinců či špionů s přízvukem v zahraničních produkcích ho nelákaly. Raději se naplno věnoval záchraně životů a před západoněmeckou kamerou se tehdy mihl pouze ve snímku Malatesta.
Domácí ordinace a rodinné omyly
Během života v Anglii potkal svou budoucí manželku Rosemary. Narodila se jim dcera Camilla a o čtyři roky později syn Lyndsey. V roce 1981 se celá rodina přesunula do kanadského Toronta, a to kvůli velké poptávce po odbornících. Pucholt se tam postupně stal uznávaným vedoucím lékařem neonatologického oddělení.
S manželkou si dokonce otevřeli ordinaci přímo ve svém domě a pracovali v ní společně až do penze. Své herecké zkušenosti v práci denně využíval k uklidnění malých pacientů. Jeho vlastní potomci dlouho netušili o popularitě svého otce v jeho rodné zemi. „Kupodivu mé děti zjistily, až když byly poměrně starší, že jsem točil filmy a hrál divadlo a byl na druhé straně zeměkoule úspěšný,“ dodal s úsměvem. Děti prý dokonce zpočátku žily v přesvědčení, že natáčel filmy pro dospělé.
Smysluplná práce a vazby na domov
Když se ho syn v dospělosti vyptával na dojmy z natáčení, popsal mu filmování jako příjemnou legraci bez těžké dřiny. Lékařské povolání mu totiž přinášelo mnohem větší uspokojení. Záchrana lidských životů pro něj představovala tu nejtěžší a nejsmysluplnější činnost na světě, o které ví pouze rodina zachráněného pacienta. Do České republiky se přesto vždy rád vracel a pozitivní vztah k zemi si vybudovaly i jeho děti. Syn Lyndsey dokonce uspořádal svou svatbu na Silvestra přímo na Staroměstské radnici v Praze.
Před českou kameru se vrátil už jen výjimečně. Diváci ho mohli vidět ve snímku Návrat ztraceného ráje z roku 1999 a později si zahrál v divadelní hře Hodinový hoteliér k pětasedmdesátinám režiséra Jana Kačera. Nyní si po letech náročné služby v nemocnici i vlastní ordinaci naplno užívá zaslouženou penzi. Volný čas tráví především ve společnosti své ženy a zbytku široké rodiny.
Ve snímku Svatba jako řemen si jej můžete připomenout v pondělí 25. května od 15:10 na FILM+.
