Devátého října by mu bylo šestadevadesát. Po celý život rozdával radost, i když sám ji často jen hrál. Vladimír Menšík dokázal proměnit i obyčejný příběh ve scénku, na kterou se nezapomíná. V květnu 1988 už sotva popadal dech, přesto přišel do televize, posadil se a naposledy se usmál. O dva dny později zemřel, jako by jen za sebou zavřel dveře po posledním potlesku.
Poslední vystoupení, které dojalo celé Česko
Byl 27. květen 1988. Vladimír Menšík sotva popadal dech, ale i tak televizi kývl, že to ještě jednou zkusí. Naposledy se postaví před kamery pořadu Abeceda. Na plac dorazil bledý, vyčerpaný, ale s tím známým jiskřivým pohledem, který prozrazoval, že diváci nebudou litovat.
Jeho vystoupení trvalo skoro patnáct minut. Bylo to spíš vyprávění než herecké číslo. Chvílemi žertoval, chvílemi se zamýšlel nad životem a zdravím, jako by tušil, že jde o jeho skutečné rozloučení. Dva dny poté, 29. května 1988, zemřel v brněnské nemocnici u svaté Anny.
Pořad tehdy Československá televize odvysílala jen jednou při premiéře Abecedy v roce 1988. Potom se na dlouhé roky ztratil. Když ho od roku 2003 začala Česká televize znovu reprízovat, Menšíkovo poslední vystoupení bylo sestříháno na pouhé dvě minuty.
Původní nesestříhanou verzi už zřejmě diváci nikdy neuvidí. Dochoval se jen zvukový záznam (video níže), na němž je slyšet, že Menšík jako by v tu chvíli věděl, že už odchází.
Boj s tělem i démony
Menšík roky trpěl silným astmatem, od dětství kouřil a alkohol se stal jeho každodenním společníkem. „Míval záchvaty, kdy přestával dýchat. Naučil se to řešit sám – měl léky, které si píchal intravenózně,“ vzpomínal jeho syn Jan Menšík pro Blesk.
Jak se jeho stav horšil, dostal léky s efedrinem, tehdy běžnou látku, která ale uměla člověkem pěkně zamávat. „Občas ho to pozlobilo, měl psychické následky. Dvakrát jsme ho museli hospitalizovat, protože jsme ho nezvládali,“ přiznal Jan v rozhovoru pro CNN Prima News.
Nakonec se musel rozhodnout, jestli pít nebo žít. A zvládl to. „Doma byl alkohol tabu, ani pivo neexistovalo. K vepřovému se pila limonáda,“ dodal syn. Pět let před smrtí dokonce přestal i kouřit. Jenže tělo už bylo zničené.
Bavil i z postele
Menšík byl z těch, co by hráli, i kdyby měli sádru na obou nohách. Zdravotníci ho často museli vozit z nemocnice rovnou na plac. U natáčení měl vždy po ruce kyslíkovou masku a připravené injekce. Když chyběl zdravotník, pomáhali mu příbuzní.
Na place rozesmál i kameramana, i když sám lapal po dechu a měl co dělat, aby vůbec vydržel do záběru. „Táta měl ohromnou sílu. Dokázal se smát i v nejhorší chvíli,“ řekl Jan Menšík. Poslední měsíce trávil v Brně, obklopen rodinou. Z druhého manželství s Olgou měl dcery Martinu a Janu. Syn Jan, který dnes pracuje u filmu, s ním tehdy trávil spoustu času.
Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988 ve věku 58 let. TV Nova jej připomene 19. října filmem Parta hic.
Show Jana Krause: Hvězda Zrádců, vojačka i herečka v jednom a smečka psích mimin
Zdroje: autorský text, YouTube, Lifee.cz, Blesk.cz, CNN Prima News
