Libuše Šafránková a Josef Abrhám strávili desítky let ve své milované vile na pražském Spořilově. Dům obklopený vzrostlými borovicemi pro ně představoval naprosté soukromí. Sídlo kdysi plné života ale podle posledních zpráv z okolí viditelně chátrá a zarůstá zelení. Místní obyvatelé se na opuštěnou zahradu dívají s těžkým srdcem.
Útočiště ve stínu stromů
Poctivě budovaný domov našli manželé v klidné zástavbě na Spořilově. Hned po nastěhování do starší části čtvrti vlastnoručně vysadili na pozemku několik sazenic borovic. Tyto stromy za dlouhé desítky let vyrostly tak vysoko, že se obyvatelé vily dívali z balkonu přímo do jejich korun. Libuše Šafránková místo vnímala jako obrovskou oázu klidu.
„Můj dům, můj hrad. Jistota, svoboda,“ svěřila se herečka v minulosti pro média. S manželem preferovali rodinné soukromí před společenskými akcemi ve světle reflektorů. V časech pandemie se navíc dům stal pro nemocnou herečku naprosto nezbytným chráněným prostředím. Herec Jan Přeučil o jejich domě pro televizní štáb prohlásil, že šlo o její opravdový životní hrad.
Sousedská pospolitost a rodinné rituály
Rodina udržovala v místě bydliště blízké vztahy s místní farností. Pravidelně navštěvovali nedaleký kostel svaté Anežky České na Roztylském náměstí. Právě na tomto místě proběhly křtiny jejich vnuků i smuteční obřady po odchodu obou manželů.
Josef Abrhám zemřel na jaře roku 2022 a dočkal se od sousedů dojemné pocty. Lidé k plotu rodinné vily v ulici Jižní II spontánně nosili květiny a zapalovali svíčky. Na oba herce obyvatelé Spořilova dodnes vzpomínají jako na tiché a velmi laskavé lidi.
Ztracený lesk slavného sídla
Poslední měsíce života trávil Abrhám u svého syna v Liběchově na Mělnicku. Vilu na Spořilově stihli manželé přepsat na Josefa Abrháma mladšího ještě před svým odchodem. Podle svědectví z okolí ale dům postupem času ztratil svůj původní lesk. Zahrada silně zarůstá a celá usedlost působí dlouhodobě neobydleným dojmem.
Oprýskanou fasádu pokrývá psí víno a na mnoha místech znatelně opadává omítka. Místním lidem tento smutný pohled dělá velké starosti. „Pravda je taková, že dům je zpustlý, nikdo sem nepřijede se o něj či zahradu postarat,“ posteskla si sousedka televizi Prima. Obyvatelé ulice mají pocit, že nemovitost upadla v zapomnění.
Budoucnost adresy plné vzpomínek
Péče o rozlehlý pozemek a stárnoucí vilu vyžaduje obrovské množství času i finančních prostředků. Sousedé vídají dědice na místě jen velmi zřídka a celá usedlost tak tiše spí pod vzrostlými borovicemi. Zda se nemovitost dočká rozsáhlé rekonstrukce nebo půjde rovnou do prodeje, to ví výhradně samotná rodina.
Z ulice je tak k vidění jen vzpomínka na místo, kde vznikaly ty nejkrásnější kapitoly života dvou výrazných osobností naší kultury. Rozhodnutí o dalším osudu domu zůstává plně v rukou jediné rodinné větve.
