Viktor Kožený v neděli oslaví 63 let. Někdejší tvář kuponové privatizace přesvědčila více než milion Čechů, aby svěřili peníze jeho fondům. Dnes žije na Bahamách, kam se stáhl po sérii kauz a soudních sporů. Do Česka se nevrací a od rodiny ho dělí tisíce kilometrů.
Počátky na ministerstvu financí
Cesta k miliardám začala nenápadně hned po sametové revoluci. Kožený s čerstvým diplomem z ekonomie na prestižní Harvardově univerzitě a praxí v londýnském investičním bankovnictví získal lukrativní místo poradce na federálním ministerstvu. Zde se rodil plán na kuponovou privatizaci a on rychle vycítil životní šanci. Založil investiční fondy a ve spolupráci s velkou agenturou rozjel masivní reklamní kampaň.
Za pouhých 1035 korun si lidé kupovali naději na rychlé zbohatnutí. Lákavému slibu vyplacení desetinásobku vložené částky uvěřil každý desátý Čech a do fondů vložil úspory více než milion obyvatel. Úspěch katapultoval Koženého mezi nejvlivnější osoby v zemi a zajistil mu kontrolu nad obrovskou částí tuzemské ekonomiky.
Pohádka o rychlém zisku ale brzy dostala vážné trhliny. Reputaci mu výrazně poškodila takzvaná kauza Wallis, ve které čelil podezření z nákupu tajných informací od důstojníka kontrarozvědky. Zanedlouho poté investoři o své peníze definitivně přišli a spojením šesti fondů a podniku Sklo Union Teplice vznikl Harvardský průmyslový holding s nejasným koncem.
Večeře za statisíce a luxusní sídla
Po vypuknutí prvních skandálů opustil Kožený počátkem roku 1994 Českou republiku. Získal irské občanství a naplno se ponořil do života na vysoké noze. Koupil dům v Londýně za více než dvanáct milionů liber, který před ním vlastnil muzikálový skladatel Andrew Lloyd Webber. Další honosnou rezidenci pořídil v oblíbeném americkém horském středisku Aspen.
Kožený své bohatství dával okázale najevo a plnil stránky novin po celém světě. V londýnské restauraci Le Gavroche dokázal za jedinou večeři s obchodními partnery utratit v přepočtu téměř tři čtvrtě milionu korun. Penězi nešetřil ani při zdravotních potížích. Běžnou chřipku léčil v ženevském podniku tak, že si nechal svařit vzácné archivní víno Chateauneuf du Pape. Tento bezstarostný životní styl trval až do chvíle, kdy se o jeho aktivity začala zajímat americká justice.
Zatykače a karibské ostrovy
Americká justice se o jeho aktivity začala zajímat kvůli podezření z korupce kolem ázerbájdžánské ropy. Na podzim roku 2005 tak na základě zatykače skončil v bahamské cele. V místním vězení si odseděl rok a půl, ostrovní úřady ho ale nakonec do Spojených států nevydaly. V zámoří by přitom za mřížemi mohl strávit až dvacet let.
Bahamy se tak staly jeho trvalým útočištěm i specifickým druhem vězení. Nemůže je totiž bezpečně opustit. Česká justice jej v nepřítomnosti odsoudila k deseti letům za mřížemi a nařídila mu zaplatit škodu přesahující osm miliard korun. „Připadám si občas jako Napoleon na Svaté Heleně,“ svěřil se kdysi Kožený televizi Nova. Bahamské horko je pro něj zjevně přijatelnější variantou trestu než reálný pobyt za mřížemi.
Neúspěšný pokus o politickou kariéru
Před definitivním odsouzením se Kožený překvapivě pokusil o návrat do veřejného života. V roce 2004 ohlásil kandidaturu do Evropského parlamentu a za tímto účelem založil vlastní politickou stranu Občanská federální demokracie. Jeho velké plány ale překazila cizinecká policie. Zamítla mu žádost o dlouhodobý pobyt v Česku, což byla hlavní podmínka pro účast ve volbách. Strana ve volbách propadla a Kožený se stáhl zpět do ústraní na Bahamy.
Úplné odříznutí od rodiny
Dnešní realita někdejšího miliardáře má k luxusu daleko. Podle svých slov o veškerý majetek přišel během rozvodových řízení se třemi manželkami. Těm musel odevzdat velkou část jmění. Z manželství má Kožený celkem pět dcer. Dívky mají britské, americké a francouzské občanství a žijí odděleně od svého otce.
O byznys se už Kožený podle vlastního vyjádření nezajímá. Zbylé finanční prostředky z prodeje lukrativních nemovitostí nyní formálně spravuje jeho matka Jitka Chvátíková. Na izolovaných ostrovech tráví dny studiem problematiky mezinárodních uprchlíků a automatizace lidské práce. Svou pozornost upírá také k nejrůznějším duchovním činnostem a o návrat do rodné země už neusiluje.
