Vězeň, který zemřel a byl oživen, tvrdil u soudu, že si doživotní trest smrtí už odpykal

Benjamin Schreiber nebyl zrovna sympaťák, kterého byste pozvali na nedělní grilovačku. Byl to vrah, odsouzený na doživotní trest bez možnosti podmínečného propuštění za brutální čin, který spáchal v roce 1996. Tehdy spolu se svou komplickou, přítelkyní oběti Evelyn Tangie, umlátil Johna Dalea Terryho násadou od krumpáče. Tělo nechali ležet u starého přívěsu poblíž města Agency v Iowě a domnívali se, že tím je vše vyřešeno. Jenže policie si pro Schreibera během pár dní přišla a soud mu v roce 1997 vystavil jasný účet: doživotí bez možnosti vyjít na svobodu.

Tím by jeho příběh mohl skončit jako jeden z mnoha. Jenže Schreiber se rozhodl, že pravidla se dají ohýbat, a osud oklamat. V roce 2015 mu selhaly ledviny, tělo se zhroutilo pod tíhou sepse a on zkolaboval. Lékaři ho cestou do nemocnice oživovali hned pětkrát. A právě tehdy se v jeho hlavě zrodil plán, který měl šanci dostat se do právnických učebnic i večerních zpráv. Když se totiž v roce 2018 rozhodl žádat o propuštění, měl po ruce velmi neobvyklý argument: „Už jsem jednou zemřel.“

Oživený doživotní vězeň: kuriózní argument před soudem

Na první pohled to zní jako špatný vtip nebo absurdní děj z černé komedie bratří Coenů. Jenže Schreiber to myslel naprosto vážně. Ve své žádosti o propuštění tvrdil, že když jeho srdce přestalo na chvíli bít a on byl klinicky mrtvý, došlo tím k naplnění rozsudku. V jeho očích bylo „doživotí“ naplněno. Zemřel – byť na chvíli – takže tím pádem trest vypršel.

K celému případu přitom přistupoval se vší vážností. Podával stížnosti, argumentoval slovíčkařením v rozsudku, odkazoval se na biologické aspekty smrti. Podle jeho výkladu mu srdce přestalo bít, čímž se naplnila definice smrti. A když ho následně lékaři proti jeho vůli přivedli zpět, vstoupil už podle něj do „nového života“, který by neměl být zatížen starým trestem.

Když soudci v Iowě obdrželi tuto žádost, museli si připadat jako v podivném právnickém kabaretu. Rozhodnutí však bylo rychlé a jednoznačné. Soud ve své odpovědi napsal, že Schreiber je buď živý, a tedy musí dál vykonávat svůj trest, nebo mrtvý – a pak je jeho odvolání bezpředmětné. Jinými slovy: žádná klinická smrt doživotí neukončuje.

Trest nepřechytračíš. Ani smrtí

Případ Benjamina Schreibera je víc než jen kuriózní právní příběh. Ukazuje, jak daleko jsou někteří vězni ochotni zajít, aby se vyhnuli spravedlnosti. Přitom nejde o žádnou drobnou lapálii, ale o brutální vraždu, která otřásla komunitou a zanechala hlubokou stopu v životech pozůstalých. Schreiber nebyl oběť systému, ale chladnokrevný pachatel, který se později snažil systém přelstít.

Jeho případ obletěl světová média, od amerického NPR přes britský Guardian až po desítky dalších serverů. Právní experti se shodli, že jeho interpretace trestu je sice kreativní, ale zcela mimo právní realitu. Klinická smrt není smrt v právním smyslu slova. Trest doživotí se vztahuje na celý život jedince, ne na jednotlivé zástavy srdce.

Schreiber se nakonec na svobodu nikdy nedostal. Zemřel v dubnu 2023 ve věku 70 let v nemocnici ve Fort Dodge, přirozenou smrtí. Jeho pokus stát se právním průkopníkem skončil fiaskem, ale jeho příběh bude ještě dlouho kolovat v právnických kruzích jako příklad drzého – a zcela marného – pokusu přepsat pravidla hry.

Mohlo by vás zajímat:

Největší železniční neštěstí v Česku: Tragédie u Stéblové – 118 mrtvých a 110 zraněných