Asteroid 2024 YR4, který původně mířil směr Země, změnil kurz. Aktuální modely NASA mu dávají více než čtyřprocentní šanci, že v prosinci 2032 narazí do Měsíce. Pokud k tomu dojde, uvolněná energie 6,5 megatuny TNT předvede nebeské divadlo, které moderní astronomie nepamatuje.
Vesmírná ruleta
Ještě na konci roku 2024 vypadala situace dramaticky. Systém ATLAS v Chile zachytil objekt o velikosti patnáctipatrové budovy a první výpočty ukázaly na Zemi jako na pravděpodobný cíl. Riziko srážky přesahovalo tři procenta. Takové číslo v tabulkách planetární obrany obvykle spouští poplach nejvyššího stupně. Zpřesněná měření naštěstí katastrofu na naší planetě vyloučila.
Fyzika je však neúprosná a asteroid pouze vyměnil svůj cíl. Centrum pro studium blízkozemních objektů NASA nyní pracuje s pravděpodobností 4,3 %, že těleso dopadne na měsíční povrch. Astronomové maji v kalendáři červeně podtržené datum 22. prosince 2032. Jde o statisticky významné riziko, které nelze ignorovat.
Andrew Rivkin
Planetární vědec Andrew Rivkin z Univerzity Johnse Hopkinse situaci krotí, ale zároveň neskrývá odbornou fascinaci. Podle něj riziko pro Měsíc existovalo od začátku, jen se ztrácelo ve stínu obav o Zemi.
„Pravděpodobnost dopadu na Měsíc existuje od začátku. V té době byla nižší, protože Země byla větší cíl,“ uvedl Rivkin pro odborný server IFLScience.
„Způsob, jakým se dráha upřesnila, posunul pozici pryč od Země, ale posunul ji směrem k Měsíci. Takže je tu téměř 4procentní šance, že zasáhne Měsíc. To znamená, že je tu více než 96procentní šance, že Měsíc mine, ale pokud by ho zasáhl, bylo by to opravdu velkolepé,“ dodal vědec.
Záblesk jasnosti Venuše
Síla případného dopadu se vymyká běžným představám. Studie hovoří o energii 6,5 megatuny TNT. Taková exploze by na měsíčním povrchu vyhloubila kráter o průměru jednoho kilometru a hloubce přesahující sto padesát metrů. Seismometry rozmístěné na lunárním povrchu by zaznamenaly otřesy o síle 5 stupňů Richterovy škály.
Lidé na Zemi by událost zaznamenali i bez dalekohledů. V okamžiku nárazu by se na Měsíci rozsvítil bod s jasností planety Venuše. Tento světelný jev by trval několik minut a byl by viditelný pouhým okem, pokud by k dopadu došlo v neosvětlené části Měsíce.
Následná tepelná stopa by pro infračervené teleskopy zářila ještě hodiny po samotné kolizi. Roztavená hornina by chladla z teploty 2 000 kelvinů. Věda by tak získala unikátní data z formování kráteru v reálném čase.
Orbitální smetiště
Méně optimistický pohled nabízejí provozovatelé satelitních sítí. Náraz by do okolního prostoru vymrštil miliony tun horniny a prachu. Část materiálu by získala únikovou rychlost a vytvořila by mrak trosek v prostoru mezi Zemí a Měsícem.
V roce 2032 budou na oběžné dráze operovat desítky tisíc satelitů. Každý úlomek asteroidu nebo měsíční horniny pro ně představuje smrtelné riziko. Trosky by nakonec mohly vstoupit do zemské atmosféry a vytvořit nový, uměle vyvolaný meteorický roj.
Rozuzlení přinesou nejbližší dny. Teleskop Jamese Webba se na asteroid zaměří 18. a 26. února. Tato data zpřesní dráhu tělesa a buď riziko srážky definitivně vyloučí, nebo potvrdí, že nás čeká největší kosmická událost našeho života.
👉🏻 Další články na téma vesmír.
