Veronika Jeníková dnes slaví dvaašedesáté narozeniny. Diváci si ji navždy spojili s rolí Evy z filmu Bony a klid, na kontě má ale desítky dalších zajímavých televizních i divadelních příležitostí. Před několika lety navíc překvapila radikální životní změnou, když se rozhodla zasednout do vysokoškolských lavic ke studiu medicíny.
Slzy před kamerou u Karla Kachyni
Jako sedmnáctiletá studentka konzervatoře dostala první velkou filmovou příležitost ve snímku Pozor vizita. Režisér Karel Kachyňa ji obsadil do role Manky po boku Rudolfa Hrušínského. Scénář vyžadoval odhalení před kamerou, čemuž se jako mladá dívka usilovně bránila a dokonce předstírala nemoc. Její maminka dvakrát osobně orodovala u režiséra za zrušení odvážných záběrů. Natáčení choulostivé scény se nakonec odsunulo až na samý závěr a neobešlo se bez velkého pláče.
Později Jeníková vzpomínala na práci s proslulým tvůrcem s obrovským respektem. „Byl to fantastický režisér, učil mě a pomohl mi základům té filmařiny,“ svěřila se s tím, že na place vládla přísná pravidla. Kvůli nedostatku materiálu se každá klapka mohla jet pouze dvakrát a vše muselo být naprosto perfektně připravené.
Tričko místo nahoty
O několik let později přišla další výrazná herecká role ve snímku Bony a klid z roku 1987. Coby Evička měla absolvovat intimní scénu s Janem Potměšilem. Opět odmítla hrát zcela odhalená a ponechala si tričko. Tento detail tvůrci nakonec využili jako vtipnou pointu na konci snímku.
Během svého angažmá v kladenském divadle se tehdy seznámila s budoucím manželem Čestmírem Gebouským a založila s ním rodinu. Své místo na televizních obrazovkách upevnila pětiletým působením v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Začátky natáčení v opuštěném kině na pražských Hájích provázely extrémní podmínky. O pauzách se kolegové choulili v bundách u zapnutých fukarů, aby v nevytopené budově plné průvanu nezmrzli.
Coby sestřička Vendulka pak po pěti letech sama požádala o konec. „Odešla jsem na vlastní žádost, protože jsem měla pocit, že už jsem tam jenom plápolala,“ objasnila své tehdejší pohnutky.
Překvapivé studium medicíny
Lékařské prostředí Jeníkovou zaujalo natolik, že se v pětapadesáti letech přihlásila na druhou lékařskou fakultu ke studiu oboru všeobecné ošetřovatelství. K radikálnímu kroku ji motivovala také každodenní péče o stárnoucí rodiče. Zvládla přijímací řízení a pustila se do náročného distančního studia spojeného s mnoha online přednáškami. Úspěšně složila čtyři těžké zkoušky a splnila předepsané zápočty.
Pandemie jí ovšem znemožnila nastoupit na povinnou nemocniční praxi, protože se obávala případné nákazy ve své rodině. Vysokoškolská skripta tak nakonec odložila a vrátila se naplno ke své původní profesi. Na jevišti Strašnického divadla aktuálně ztvárňuje s kolegou Zdeňkem Žákem lidi bez domova v komedii Na každého se jednou usměje.
Smutné rodinné loučení
Soukromý život známé tváře nedávno poznamenala velká ztráta. Její otec se rozhodl přestěhovat do specializovaného centra za svou manželkou, která trpěla Alzheimerovou chorobou. Chtěl s ní trávit veškerý čas. Závažná nemoc občas přináší stavy agresivity a manželé se dostali do nešťastného sporu o pyžamo. Otec při potyčce upadl na zem a zlomil si tři žebra. Následně se mu dostala voda do plic a zraněním bohužel podlehl.
Oporou v nejtěžších chvílích jí byla rodina v čele s manželem, se kterým vychovala syna Lukáše a dceru Kamilu. Kvůli synově hypotéce dokonce opustila svůj velký byt v pražských Jinonicích, aby mu mohla finančně vypomoci.
Dnes tráví volný čas v menším bytě s velkou terasou, kde s oblibou pěstuje oleandry a ibišky. Obrovskou radost jí aktuálně dělá vnuk Davídek. Velké životní milníky ovšem dlouhodobě neprožívá a narozeniny cíleně neslaví už od svých čtyřiceti let s tím, že oslavovat se dá nanejvýš pouhé dožití takového věku.
