Herečka Věra Ferbasová (†62) patřila k nejusměvavějším hvězdám první republiky. Během svého kariérního vrcholu točila i osm filmů ročně a byla stejně slavná jako Adina Mandlová nebo Lída Baarová. Jenže život jí nedopřál šťastný konec. Komunisté ji připravili o dům, manžela i práci a nakonec zemřela sama v malém bytě. V neděli uplyne 112 let od jejího narození.
Diblík první republiky
Věra Ferbasová se narodila 21. září 1913 v Sukoradech na Jičínsku, mládí prožila v Plzni. Už od dětství byla živelná, často zlobila ve škole, ale bavilo ji vystupovat. Jak připomněl bývalý starosta Jičína a divadelník Ivan Matějka, její „živelnost a půvab jí postupně dostaly do filmového světa“.
Do Prahy přišla původně jako sekretářka do divadla Vlasty Buriana. Jenže komik si všiml její spontánnosti a hodil ji rovnou na scénu. „Kumšt v člověku buď je, nebo není. Žádná škola to do něj nenaleje,“ znělo jeho životní heslo, které ji provázelo.
Diváci si roztomilou a popletenou blondýnku okamžitě zamilovali. V polovině 30. let už natáčela jednu komedii za druhou a v některých letech se objevila i v osmi filmech. Byla „klaunem v sukni“, jak jí říkali fanoušci, a její šibalský úsměv znal každý.
Sláva, láska a hořké pády
Zlom v kariéře přišel díky režisérovi Vladimíru Slavínskému, který z ní udělal hvězdu filmů jako Slečna matinka nebo Uličnice. Z pracovního vztahu se stala i láska, ale Slavínský ji později vyměnil za Adinu Mandlovou. To byl pro Ferbasovou těžký zásah.
Opravdové zázemí našla až v architektu Josefu Pálkovi, kterého si vzala v roce 1941. V té době už odmítla spolupráci s nacisty. Producenti z německé společnosti Prag-Film si byli jistí, že ji čeká sláva i v Berlíně, ale herečka měla jasno. Jak uvádí Alžběta Nagyová ve Stoplusjedničce, její kolegové Hugo Haas a Robert Land jí „barvitě vysvětlili, co to znamená nacismus“, a ona se rozhodla stáhnout do ústraní. Poslední film Zlaté dno natočila roku 1942.
Po válce ale přišla nová rána. Komunisté po únoru 1948 zabavili manželům majetek, Pálku poslali do pracovního tábora a herečce zakázali účinkovat. Stala se jedním z tzv. „bývalých lidí“. Žila skromně na Jičínsku a vrátila se jen k ochotnickému divadlu.
Hanka Mašlíková má jasno. Na silnici už jen s rozvahou
„Manželé kvůli režimu o všechno přišli. On byl pronásledovaný a nemohl najít práci, ona byla jako umělkyně bez prostředků. Zřejmě jí nouze přitáhla zpět do rodného kraje,“ řekl Ivan Matějka.
Okradená, zapomenutá a opuštěná
V 60. letech se zdálo, že se karta obraí a její štěstí se pomalu vrací. Ferbasovou znovu obsadil režisér Jiří Krejčík a zahrála si i v Činoherním klubu. Diváci si ji připomněli i díky menší roli v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kde ztvárnila potrhlou tetičku.
Jenže smrt manžela Josefa Pálky ji zlomila. Uzavřela se do sebe a začala pít. Podle Super.cz naletěla podvodníkům, kteří ji připravili o dům a cennosti. Nakonec skončila sama v garsonce na pražském sídlišti.
V létě 1976 ji našli mrtvou. Má se za to, že zemřela 3. srpna, ale jistě to nikdo neví, protože několik dní nikomu nechyběla. Bylo jí pouhých 62 let.
V neděli 21. září si připomeneme 112 let od jejího narození. Hvězda prvorepublikových komedií dokázala rozesmát celý národ, ale svůj vlastní život dohrála ve smutku a samotě.
