Obrovský filmový úspěch automaticky neznamená celoživotní touhu po pozornosti a záři reflektorů. Bronislav Černý alias Venca Konopník vyměnil po natáčení komedií Slunce, seno dráhu umělce za těžkou práci za volantem kamionu. Čerstvý pětašedesátník si vybral kariéru profesionálního řidiče a veškeré nabídky k návratu před objektivy kamer s úsměvem odmítá.
Omyl s obrovským dopadem
Původní plán strakonického rodáka zněl prostě, chtěl si zajistit rychlý přivýdělek na večerní pivo s kamarády. Dorazil proto na konkurz filmu Slunce, seno, jahody s cílem získat nenápadnou roli kdesi v zadních řadách komparzu. Spletl si však dny a nečekaně se ocitl přímo před zraky přísných tvůrců hledajících hlavní postavy pro chystaný letní trhák. O jeho dalším osudu rozhodla přirozená drzost a obrovská odvaha postavit se před zkušené herce.
„Přišel tam s kamarádem a myslel si, že si vydělá stovku na pivo. A já mu říkám, mladý muži, tohle není komparz, ale konkurz na hlavní roli,“ zavzpomínal s úsměvem režisér Zdeněk Troška. Okamžitá a břitká odpověď na otázku ohledně jména mu následně zajistila stálé místo před kamerou. Neuvěřitelná, avšak krátká cesta obyčejného kluka k filmu tím právě odstartovala. zahrál sei ve třech Troškových komediích, ale také ve filmech Zelená léta, Tísňové volání nebo Mezek.
Nástup do kabiny kamionu
Po revoluci si však místo budování kariéry u filmu vybral jistotu a klid za volantem těžkého nákladního automobilu. Práce profesionálního řidiče ho postupem času zavedla do mnoha evropských zemí, nějčastěji křižoval dlouhé německé autostrády. Tisíce kilometrů na cestách u něj postupně definitivně nahradily vidinu slávy a červených koberců.
Každodenní sezení v kabině nákladního kolosu se také propsalo do jeho současného vzhledu. „To víte, on jezdil spoustu let v kamionu, projel celou Evropu, takže měl sedavé zaměstnání,“ uvedl Zdeněk Troška.
Dnes má sympatický rodák o nějaký ten kilogram navíc, jiskra v oku a charakteristický úsměv mu ovšem zůstaly napořád. Nabídky k rozhovorům zdvořile odmítá a své soukromí si velmi pečlivě střeží před zraky zvědavců. Veškeré návrhy na návrat k natáčení s úsměvem přechází. „Jako herec byl neuvěřitelně přesvědčivý a dodnes vlastně nevím, proč s herectvím skončil. Je to podle mě škoda,“ řekl obdivně Troška. Pouto s filmovým světem se u Černého dnes omezilo převážně na vzácná setkání s bývalými kolegy na výročních akcích v Hošticích.
Nalezení rodinného štěstí
Bývalý neherec, jak bývá spolu s představitelkou Blaženy Veronikou Kánskou titulován, našel životní spokojenost v dlouholetém pevném manželství. Společně s manželkou úspěšně vychovali dvě děti, syna Ondřeje a dceru Terezu. Rodina momentálně spokojeně žije v domovských Strakonicích, pouhých pár kilometrů od obce Hoštice.
Přes své pevné rozhodnutí žít mimo filmový průmysl však udělal před lety jednu překvapivou výjimku. Rozhodlo o tom silné a léty prověřené přátelství s režisérem trilogie Slunce, seno, jahody. V komedii Kameňák přijal drobnou roličku, čímž potěšil věrné příznivce. Šlo o čirou kamarádskou výpomoc, po které se ihned stáhl zpět do bezpečí anonymity.
Komedie Slunce, seno patří dodnes mezi nejreprízovanější české filmy. Televize je vysílají opakovaně několikrát ročně, diváci je i v mezičase najdou na Oneplay či Prima+, a hlášky z Hoštic dávno zlidověly. Natáčení v jihočeských Hošticích tehdy připomínalo spíše letní tábor než klasickou filmovou produkci. Herci i komparzisté spolu trávili dlouhé večery a vznikala přátelství, která vydržela dodnes. Pro diváky tak Bronislav Černý zůstane navždy nezapomenutelným Vencou.
