Francouzská komedie Velký blondýn s černou botou z roku 1972 patří k těm, které zůstaly v paměti diváků i po padesáti letech. Režisér Yves Robert a scenárista Francis Veber v ní vytvořili chytrou parodii na špionážní žánr. Příběh houslisty, který se nechtěně zaplete do špionážní hry, dnes patří mezi klasiku francouzské kinematografie.
Náhodný hrdina, který vznikl omylem
Francis Veber přiznal, že postavy pojmenovával podle měst, aby předešel sporům se skutečnými lidmi. Tak vznikli Toulouse, Milan či Perrin. Hlavní roli Francoise Perrina si původně měl zahrát Claude Rich, ale režisér Yves Robert si prosadil svého favorita Pierra Richarda. Právě tahle role z Richarda udělala hvězdu a postava Perrina se objevila i v pokračováních jako Návrat velkého blondýna nebo Hračka.
Jedna z nejslavnějších scén se zrodila z obyčejné nehody při natáčení. Když Pierre Richard při záběru nechtěně přiskřípl vlasy herečky Mireille Darc do zipu svých kalhot, režiséra to pobavilo natolik, že situaci okamžitě přepsal do scénáře. Z komické nehody se stala jedna z nejznámějších filmových scén francouzské komedie 70. let.
Zákazy, cenzura a šaty z Louvru
Film se nevyhnul zásahům cenzorů. V Sovětském svazu byly vystřiženy tři scény – ztráta panictví hlavního hrdiny, odvážná hláška „Udělej koně!“ a právě ona slavná scéna se zipem. Sovětští diváci tak nikdy neviděli část humoru, který film proslavil po celé Evropě.
Mezi nejslavnější okamžiky filmu patří černé šaty s hlubokým výstřihem, které na sobě měla Mireille Darc. Model navrhl slavný módní návrhář Guy Laroche a od roku 2005 je vystaven v Musée des Arts Décoratifs du Louvre. Šaty se tak staly jediným kostýmem z francouzské komedie, který získal status muzejního exponátu.
Skrytá kouzla, Mozart a Louis Vuitton
Titulky na začátku filmu nejsou filmový trik, ale skutečné kouzelnické číslo. Postaral se o něj iluzionista Gérard Majax, který spolupracoval i s televizními pořady pro děti. Hudbu složil rumunsko-francouzský skladatel Vladimir Cosma a jeho melodie k Velkému blondýnovi se stala klasikou francouzského filmového humoru.
Pozorní diváci si ve filmu mohou všimnout drobností, které většina lidí snadno přehlédne. V bytě Francoise Perrina visí portréty Stravinského a Prokofjeva, na záchodě má pak Musorgského a Beethovena. V jedné ze scén hraje houslista Mozartovu 40. symfonii, do níž se připlete motiv z Čajkovského koncertu. Na soundtracku se skladba objevila pod názvem „Mozart massacre“. A v samotném závěru filmu se objevuje kufr s typickým vzorem Louis Vuitton, v němž Perrin veze svou milenku Christine.
Richardův život po Blondýnovi
Pierre Richard, který letos v létě oslavil jednadevadesátiny, zůstává legendou francouzské komedie. „Smích je obrovská zbraň vůči všemu, co nám v životě ubližuje,“ prohlásil pro francouzský tisk. Do Prahy se často vrací a dokonce nazpíval duet s Ivou Frühlingovou. Při natáčení prý „pořád zakopával o tu samou překážku,“ vzpomínala zpěvačka. Richard s úsměvem dodal: „Úžasně jsem se u toho bavil, jen mi pořád padal mikrofon. Buď za to mohl půvab Ivy, nebo jsem opravdu trochu roztržitý.“
Kromě filmu se věnuje i vínu a svou vinici už předal synovi. Za film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře získal v roce 1996 Křišťálový glóbus v Karlových Varech a v roce 2006 i francouzského Césara za celoživotní dílo.
Kultovní film Velký blondýn s černou botou uvede ČT2 v pondělí 24. listopadu ve 20:00.
