Kleopatra žila časově blíže představení prvního iPhonu než stavbě pyramid v Gíze. To je historický fakt, o kterém se nediskutuje. Nebo se o něm diskutovat má? Jeden italský inženýr přišel začátkem roku s teorií, která by poslala egyptology zpátky do školních lavic. Podle jeho výpočtů stály monumentální stavby v poušti už v době, kdy se Evropou proháněli lovci mamutů. Oficiální věda však zůstává v klidu a vytahuje neprůstřelné argumenty.
Matematika zvětrávání
Alberto Donini z Boloňské univerzity se na problém podíval optikou inženýra, nikoliv historika. Ve své nové studii, která zatím neprošla recenzním řízením, představil metodu datování založenou na erozi. Vychází z jednoduchého předpokladu, že pyramidy vypadaly v době svého dokončení zcela jinak. Pokrývaly je hladké vápencové desky, které odrážely sluneční paprsky. Tyto „obkladové kameny“ v průběhu věků zmizely. Většinu z nich lidé odnesli po velkém zemětřesení ve 14. století a použili je na stavbu mešit a paláců v Káhiře.
Doniniho metoda, kterou nazval „Relativní erozní metoda“ (REM), porovnává dva typy kamenů na jedné stavbě. Zkoumal bloky, které byly obnaženy teprve před zhruba 675 lety po odstranění obložení, a srovnal je s těmi, které čelily větru a písku od samého počátku. Rozdíl v opotřebení materiálu měl ukázat skutečné stáří stavby.
Výsledky jeho statistického modelu jsou divoké. Podle Doniniho existuje pravděpodobnost 68,2 procenta, že Velká pyramida vznikla v rozmezí let 8954 až 36 878 před naším letopočtem. Střední hodnota tohoto rozptylu vychází na rok 22 916 před Kristem. To by znamenalo, že Egypťané Staré říše přišli k hotovému. „Je tedy pravděpodobné, že faraon Chufu pyramidu pouze zrenovoval a připsal si její autorství,“ píše Donini ve studii publikované na portálu ResearchGate.
Kde udělal inženýr chybu
Teorie o prastaré civilizaci, která disponovala pokročilými technologiemi dávno před Sumerem, zní lákavě. Fanoušci záhad a konspiračních teorií mají pré. Doniniho výpočet však stojí a padá s předpokladem, že rychlost zvětrávání byla po celá tisíciletí konstantní. To je ovšem v přímém rozporu s klimatickými daty.
Egypt nebyl vždy vyprahlou pouští. V období, kam Donini klade stavbu pyramid, byla Sahara zelená a vlhká. Deště bičovaly vápencové bloky zcela jinou intenzitou než dnes. Erozní procesy v takovém prostředí proto probíhají dramaticky rychleji. Dalším faktorem je písek. Spodní části pyramidy byly po celá staletí zaváté a chráněné před větrem. A v neposlední řadě hraje roli i moderní turismus. Miliony návštěvníků a znečištěné ovzduší Káhiry urychlily degradaci kamene v posledních dekádách více než tisíce let klidného spánku v poušti.
Semínka a malta nelžou
Archeologové neurčují stáří pyramid hádáním z křišťálové koule. Mají k dispozici robustní soubor dat, který do sebe zapadá jako puzzle. Mark Lehner, jeden z nejuznávanějších egyptologů současnosti, upozorňuje, že keramika nalezená v Gíze odpovídá keramice z doby vlády 4. dynastie. Vývoj architektury v Egyptě má jasnou a logickou návaznost. Od mastab přes Džoserovu stupňovitou pyramidu až po dokonalé jehlany v Gíze.
Definitivní slovo má radiokarbonová metoda. Vědci analyzovali organické materiály, které stavitelé nevědomky zanechali přímo ve zdivu. Jde o kousky uhlíků, semínka nebo slaměné příměsi v maltě, která spojuje kamenné bloky. Tyto organické zbytky lze datovat s vysokou přesností.
Výsledky opakovaně potvrdily, že pyramidy vznikly v období kolem roku 2600 před naším letopočtem. Shoda panuje i u datování jiných artefaktů, například z Tutanchamonovy hrobky. Doniniho inženýrský pohled sice přinesl zajímavé cvičení v aplikované matematice, ale ignoruje komplexní realitu historie a geologie. Velká pyramida tak zůstává dílem faraona Chufua, na přepisování dějin si musíme počkat na silnější kalibr.
