Vandélie obecná alias šulinokaz: Rybka, kterou mají muži za velkou hrozbu

Odborný název této drobounké sladkovodní rybky je vandélie obecná, případně candiru. Dříve však nesla název šulinokaz obecný a dle nových bádání se umí přichytit k větším rybám. Zdolává tak největší potíže při náročném cestování Amazonkou. Má být však riziková i pro člověka.

REKLAMA

Smrtící parazit

Kdybyste totiž hledali tvora, ze kterého má největší strach mužské pokolení, našli byste ho právě v této malé rybce. Nebo by z něj aspoň strach mít měli, pokud o ní vědí. Rybka totiž útočí na pánská přirození. Jeden takový případ se stal třeba v Brazílii.

V roce 1997 tu do vody močil mladík a byl přitom po kolena ve vodě. Z té najednou vyskočila drobounká rybka a dostala se mu přímo do močové trubice. Mladý muž známý dodnes jen pod iniciálami F. B. C. ihned omdlel bolestí.

Skalpel, prosím

Problém byl (jako by tohle nestačilo) že ani po probrání nedokázal rybku z vlastního těla dostat. Musela přijít náročná urologická operace a rybku tak vystrnadil až skalpel. Chirurgové pak mladíka ujistili, že měl vlastně velké štěstí. Drobný vetřelec mu mohl totiž přivodit i horší věci.

Přitahovány močí

Po celé Jižní Americe jsou rybičky candiru nechvalně známé svou základní vlastností. Přitahuje je totiž pach moči. Jakmile ji jen zavětří, bleskově se vrhají za zdrojem. A pomocí zoubku se (jako piraňa) dokáže močovou trubicí prokousat hodně daleko.

Nabízí se otázka ohroženosti žen, protože obě pohlaví přece vylučují, ne? A tady přichází zákeřnost, protože candiru z nějakého důvodu preferuje pány.

Střet s Evropou

Evropané na candiru poprvé narazili v 19. století, konkrétně německý biolog Carl Friedrich Philipp von Martius. Během svých průzkumných cest za zkoumáním flory si všiml, že indiáni prakticky všech kmenů podél Amazonky si pohlaví kryjí tvrdým materiálem.

Mohlo by vás zajímat:

Kam se poděl rošťák Dennis: Dětská hvězda Mason Gamble je dnes vědcem, má několik titulů a chrání planetu

Zpochybnění rizikovosti

Indiáni se kryli kokosovou skořápkou či pevným podvázáním předkožky, což krylo vstup do močové trubice. Nicméně realita tohoto jevu nebyla později potvrzena, a i další okolnosti nahrávají spíš vzniku moderního mýtu.

Dokonce i onen zdokumentovaný případ uchycení vandélie do močové trubice z Brazílie je pro různé výklady a nesrovnalosti brán spíše jako podvrh. Podrobně ho zkoumal a následně zpochybnil mořský biolog Stephen Spotte.

Na otázku o reálné šanci napadení vandélií při močení ve vodě, kde se má vyskytovat, následně odvětil: „Je asi taková, že do vás udeří blesk v momentě, kdy vás zrovna požírá žralok.“

Takže mýtus?

Rybka se vyskytuje prakticky výlučně v povodí Amazonky a tedy Bolívii, Brazílii, Peru, Ecuadoru a Kolumbii. I sám Martius se s ní setkal během cest, nikoli doma. V divočině se chytá na žábry větších ryb a pak pije jejich krev.

Podrobné zkoumání vědci v novém miléniu ukazuje i na lov pomocí zraku, nikoli na základě čichu. Ačkoli příběhy postrádají větší důvěryhodnost a přesnost, není od věci dávat si v tropických oblastech při ponoření těla zkrátka pozor. Vaše genitálie jsou snadný cíl a nemusí si je vybrat jen tahle malá potvůrka.