Italská herečka a režisérka Valeria Golino, známá z komedie Žhavé výstřely a dramatu Rain Man, oslaví ve čtvrtek jednašedesáté narozeniny. V současnosti dostává víc hereckých i režisérských příležitostí než v dobách svého mládí. Vyšší věk jí podle jejích slov přinesl do profesního života nečekanou volnost. Na sociálních sítích ale své úspěchy nesdílí, protože se nechce podílet na propagaci komerčních produktů.
Více práce než ve dvaceti
Loni na jaře převzala v Římě cenu David di Donatello za celoživotní přínos italské kinematografii. Před kamerou i za ní teď tráví mnohem víc času než v začátcích své umělecké dráhy. Režírovala seriál The Art of Joy pro televizní síť Sky Studios a zahrála si po boku Angeliny Jolie v životopisném filmu Maria.
„Pracuji teď víc než kdykoli předtím,“ řekla v rozhovoru pro americký magazín Flaunt. „Celý život jsem měla štěstí na práci, ale skvělé je, že žena po šedesátce by ještě před dvaceti lety tolik příležitostí neměla. Pamatuji si, jaké to tehdy bylo, a hodně se to změnilo.“
Golino se zajímá o módu a často na veřejnosti nosí oděvy od italských a britských návrhářů. Účty na sociálních sítích si ale úmyslně nezaložila. Odmítá se stát marketingovým nástrojem pro módní značky. Současně uvádí, že nechce lidem prodávat věci a fungovat v pozici pouhého předváděcího modelu.
Konec s hollywoodskými trháky
Mezinárodní publikum herečku zná především jako Ramadu z oblíbené parodie Žhavé výstřely a postavu přítelkyně Toma Cruise z oscarového filmu Rain Man. Na plátně se objevila také vedle Nicolase Cage ve snímku Leaving Las Vegas. Během svého pobytu v USA se dokonce zúčastnila konkurzu na hlavní roli v romantické komedii Pretty Woman, kterou ale nakonec dostala Julia Roberts. Slibně rozjetou účast v hollywoodských filmech pak sama po několika letech ukončila.
„Chtěla jsem dělat malý film v Řecku s kyperským režisérem bez peněz, místo filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem a Jamesem Cameronem. Udělala jsem chyby na základě ideologického přesvědčení,“ vysvětlila předloni pro britský deník The Guardian. S odstupem času ovšem připouští, že by tehdy lukrativní nabídku Jamese Camerona neodmítla.
Začátky v zámořském filmovém průmyslu osmdesátých let představovaly pro mladou dívku z Evropy velmi spletité prostředí. V rozhovorech často vzpomíná, že se o sebe musela postarat úplně sama. Zavzpomínala také na tehdejší odlišnou společenskou morálku v Evropě. Jako devatenáctiletá se totiž v Itálii zamilovala do třiačtyřicetiletého režiséra. Udržovala s ním z vlastní iniciativy vztah tři roky a tehdejší společnost toto věkové rozpětí nijak negativně nehodnotila.
Dlouhé měsíce v chicagské nemocnici
Golino pochází z bilingvní rodiny, narodila se v Neapoli řecké umělkyni a italskému germanistovi. Po rozvodu rodičů trávila dětství střídavě v obou státech. V jejích dvanácti letech lékaři zjistili, že trpí těžkou skoliózou páteře.
Kvůli složitému zdravotnímu stavu musela strávit půl roku na lůžku ve specializované nemocnici v Chicagu, kam se pak v sedmnácti letech na další měsíce vrátila. Během léčby s přísným klidovým režimem se naučila anglicky a francouzsky a přečetla všech sedm dílů složitého románu Hledání ztraceného času. Své vleklé zdravotní potíže z dětství podle svých slov vnímala jako určité vykoupení za úspěchy, které na ni o několik let později čekaly na filmovém plátně.
Režiséři myslí hlavně na sebe
Vedle úspěšného herectví se dlouhodobě věnuje také režii. V roce 2013 přijela na mezinárodní filmový festival do Karlových Varů představit svůj první celovečerní režijní film Miele. Snímek otevřel citlivé téma eutanazie, sama herečka možnost ukončení života z vážných zdravotních důvodů plně podporuje.
V České republice v minulosti opakovaně také natáčela. S Garym Oldmanem tu pracovala na životopisném filmu o Ludwigu van Beethovenovi. Ke své režijní profesi a typickým vlastnostem filmařů se staví velmi kriticky.
„Režiséři prostě jsou sobci. A také lakomí. A sprostí. Taky se k tomu blížím. Čím víc toho děláte, tím podlejší budete,“ popsala tehdy při návštěvě Česka pro iDNES.cz. Všem začínajícím tvůrcům doporučuje, aby si za všech okolností trvali na vlastním vidění a nesnažili se zbytečně splňovat cizí umělecká očekávání.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}