Stala se symbolem ženské odvahy i sovětské propagandy. Valentina Těreškovová jako první žena vystoupala za hranici atmosféry a dotkla se snu, který do té doby patřil jen mužům. Jenže místo triumfu prožila tři dny, na které by nejraději zapomněla. O tom, co opravdu prožila, mohla promluvit až po pádu Sovětského svazu.
Dcera traktoristy, která se dotkla hvězd
Valentina Vladimirovna Těreškovová se narodila 6. března 1937 v Jaroslavské oblasti. Otec padl ve válce s Finskem, matka šila v textilní továrně. Valentina musela po osmé třídě nastoupit do práce, přesto se dál vzdělávala.
Ve dvaadvaceti objevila parašutismus. Adrenalin se stal její vášní a právě tahle záliba jí otevřela cestu k hvězdám. Po úspěchu Jurije Gagarina chtěl Sovětský svaz dokázat, že komunismus dokáže poslat do vesmíru i dělnici. A tak vznikl plán, který měl dát Západu další lekci.
Do výběru se přihlásilo přes čtyři sta žen. Nakonec zůstala pětice a z ní komise vybrala právě Těreškovovou. Pomohl i její dělnický původ a aktivní členství v Komsomolu. Nebyla nejzkušenější, ale byla ideologicky dokonalá. Generál Nikolaj Kamanin ji později označil jako „Gagarina v sukni“.
Tři dny v beztíži a tři dny hrůzy
Ráno 16. června 1963 odstartovala z kosmodromu Bajkonur loď Vostok 6. Šestadvacetiletá Těreškovová obletěla osmačtyřicetkrát Zemi a zapsala se tím do dějin. Jenže za kulisami slávy se odehrávalo opravdové drama.
Celý let trpěla nevolností, zvracela, propadala záchvatům pláče a usínala i při plnění úkolů. „Nepřibližujte se. Kde to jsem?,“ byla její první slova po přistání, když k ní přišel kazašský pastevec. Na muže mířila pistolí, protože měla přísné rozkazy zabránit případnému zajetí Američany.
Její let byl plný chyb. Automatický pilot musel být přenastaven, hrozila ztráta kontroly nad lodí a samotná kosmonautka se při katapultáži udeřila do hlavy. Při přistání se udeřila do hrany výstupního otvoru modulu, což odnesla modřinou. Po návratu dostala zákaz o čemkoliv mluvit. Šéf programu Sergej Koroljov tehdy prý prohlásil: „Více žen v kosmu? Nikdy.“
Stala se celebritou a symbolem režimu
Navzdory tomu, o se jí opravdu stalo, následovalo oslavné turné, které objelo celý socialistický svět. První zastávkou bylo Československo, kde ji vítaly desetitisíce lidí. „Cítím kolem sebe tolik tepla, tolik přátelských slov, že se u vás cítím ne jako doma, ale skutečně doma,“ řekla tehdy při návštěvě Plzně.
Získala řád Hrdiny Sovětského svazu, Leninův řád a desítky dalších medailí. Média z ní udělala legendu. V Rusku po ní pojmenovali ulice, v Česku ji má dodnes jen Karviná. Na Západě byla oslavována jako žena, která prolomila hranice, přestože doma musela držet jazyk za zuby.
Život po hvězdách
Její život se brzy proměnil v režimní ikonu. V roce 1963 si vzala kosmonauta Andrijana Nikolajeva, jejich svatbu osobně zaštítil Nikita Chruščov. Po rozvodu se provdala za profesora Julije Šapošnikova. Z jejich manželství vzešla dcera Jelena. Těreškovová se stala poslankyní Nejvyššího sovětu a později generálmajorkou.
Po rozpadu Sovětského svazu se stáhla z veřejného života, ale brzy se vrátila. Od roku 2011 zasedá v ruské Státní dumě. Na otázku, zda by letěla znovu, odpověděla bez váhání: „Mars je má oblíbená planeta.“ A dodala, že by tam letěla i bez možnosti návratu.
Osmaosmdesátiletá Valentina Těreškovová dnes žije v Moskvě a její příběh už dávno přerostl rámec propagandy.
Zrádci 8. díl: Daniela se stala loutkou Mii, obě chladnokrevně zavraždili jejich nejbližšího spojence
Zdroje: autorský text, kroniQa, iDnes, CeskaTelevize, Britannica
