„Dú valaši dú, hore dědinů, jeden nese jíšku, druhý čerta v míšku, třetí cibulů,“ zní ve staré lidové písničce. U Valašska a jeho obyvatel nelze úplně říct, že bychom jejich řeči nerozuměli. Většina slovníku je spojená se salašnictvím, což byla jejich původní obživa. Jaké jsou charakteristické znaky jejich nářečí a domluvili byste se s nimi?
Stále živé tradice
Valašsko je velmi malebný moravský region v nejvýchodnější části u hranic se Slovenskem. Má bohatou historii a také stále živé tradice. Není proto překvapením, že právě sem zavítají ročně tisíce návštěvníků, hlavně pěších i cyklistických turistů. Po všech stránkách tu totiž je co obdivovat.
Co je prozradí na první poslech?
Místo dvojhlásky „ou“ používají dodnes „ú“. Neuslyšíte od nich tudíž mouku, ale múku. Neřeknou ani já nejsem, ale já nejsú. Místo slabiky „šť“ používají „šč“. Nemají tedy štěstí, ale ščestí. Při těchto slovech vám možná v paměti vyvstanuly některé staré pohádky, kde se právě tento dialekt mihnul.
Takže když bude mít Valach ščestí, tak možná uvidí jakési kráčí hen u toho pňa. Ale jako na potvoru tam bude cap a okolo něho muchy. Ten ho málem nabere na rohy a jakýsi ogar sa bude ščůřit. Jo, když takového Valacha nabere kozel na rohy, určitě se najde nějaký kluk, kterého to pobaví.
Starý slovník
Valašské nářečí obsahuje solidní dávku staré slovní zásoby. Pro lepší orientaci si tedy uveďme několik základních pojmů.
- cérka, cérečka – dcera, dívka
- roba – žena, manželka
- ogar – syn, chlapec
- drúbja – dítě
- hafery – borůvky
- včil – teď
- hen – tam
- bar gde – kdekoliv
- podarebně – zbytečně
- zemňák – brambora
- bársco – cokoliv
- bársgdo – kdokoliv
- cap – kozel
- krkoš – větev
- peň – pařez
- žinčice – ovčí syrovátka
- šopa – kůlna
- švrlák – kvedlačka
- ušubraný – umazaný
- zababušený – zachumlaný, zabalený v šále
- zimný – studený
- drveno – poleno
- hašpa – petlice, závora
- krkoška – větev z jehličnatého stromu
Jak vznikl ten Valach?
Nabízí se otázka, jak vůbec Valaši ke svému jménu přišli. Vlach nebo Valach označoval postupem času nejrůznější skutečnosti, původ je ovšem germánský. Ve starogermánštině šlo o termín pro sousední keltské kmeny, které se dostaly do silného římského vlivu. Postupně tak došlo k jejich romanizaci.
V přeneseném slova smyslu šlo také o slovo pro Římana nebo cizince. Od Germánů přijaly slovo další národy, hlavně Slované a Řekové. V českých zemích bylo slovo valach ve středověku a novověku užíváno coby termín pro pastevce.
Co v Egyptě rozhodně nedělejte: Pozor na polibky, dlouhá objetí a neodcházejte bez spropitného
S tím souvisí i termín valach pro kastrovaného koně, protože právě pastevci kastraci koní obvykle prováděli.
Karlos „Terminátor“ Vémola končí kariéru: Bez prášků od bolesti ráno nevstane. Udělal bych to znovu, říká
Zdroje: KaraokeTexty, Valassky, MoravskeKarpaty, Wikipedia, TOP
