Sportovní zprávy si bez něj televizní diváci v devadesátých letech neuměli představit. Václav Tittelbach v pátek oslaví jednasedmdesáté narozeniny a k odpočinku v důchodu má stále velmi daleko. Udržuje se ve skvělé kondici, věnuje se rozvětvené rodině a milovaný sport ho neopustil ani v pracovním životě.
Turistika a nečekaný televizní konkurz
Václav Tittelbach vystudoval cestovní ruch na Vysoké škole ekonomické a původně nastoupil do Klubu českých turistů. Jeho cesta k moderování na Nově začala celkem nenápadně u nahrávání živých víkendových pozvánek pro rozhlas. Zjistilo se tam, že má pro mluvené slovo velmi poutavý hlas.
V roce 1993 pak zkusil štěstí na konkurzu do nově vznikající komerční televize. „Na tom konkurzu nás byly asi čtyři stovky,“ vzpomínal s odstupem času. Uchazeči tehdy museli projít náročnými psychotesty i speciálními kamerovými a hlasovými zkouškami. Síto bylo nesmírně přísné a do světa sportovních zpráv nakonec pronikl právě Tittelbach společně s Pavlem Poulíčkem. Ve stejném konkurzu uspěl také Rey Koranteng a vybral si relaci o počasí. Zpravodajství na obrazovkách odstartovalo na začátku února 1994 a brzy ho sledovaly tři miliony lidí.
Úsměvné momenty před kamerou
Komentování přímých přenosů s sebou přináší pestrou řadu nečekaných situací. Lidé si dodnes rádi připomínají první fotbalový přenos z roku 1994 a s ním spojený výpadek zvukového signálu z Brna. Tittelbach musel s kolegou narychlo zaskočit z pražského studia. Hráči pražského celku tehdy vyběhli netradičně v bílých dresech a domácí oblékli červenou barvu. Tato nečekaná změna moderátory na několik minut dokonale zmátla a vyvolala obrovskou vlnu ohlasů.
Komentátor si dnes ze svých tehdejších omylů těžkou hlavu nedělá a má podle svých slov úplně jiné starosti. Mnohem raději vzpomíná na milé pozápasové setkání se začínajícím Janem Kollerem. Video se spontánní větou „Honzo, Honzo, pojďte k nám“ nasbíralo na internetu velkou pozornost. Tittelbach tuto situaci vnímá jako mimořádně sympatickou vzpomínku a velmi ho těší přetrvávající přízeň fanoušků.
Pracovní tempo nepolevuje
Na televizních obrazovkách působil do roku 2013 a posléze se podílel na propagaci velkého hokejového šampionátu v Praze. Následně krátce pracoval na dalších tuzemských televizních stanicích. Dnes příležitostně komentuje tenisové turnaje a moderuje přestávkový program na hokejové Spartě. „Práce je dost a je to fajn, zdraví slouží,“ svěřil se s vděkem deníku Blesk.
Současné komentování sportovních přenosů vnímá jako velmi dynamické a pochvaluje si moderní dobu. Snadná dostupnost informací dnešním komentátorům podle jeho slov značně usnadňuje celou přípravu. Mezi své nejsilnější vzpomínky řadí jedinečnou atmosféru na Wimbledonu nebo zimní olympijské hry v Salt Lake City.
Rodinné zázemí a aktivní odpočinek
Velkou radost mu dělá početná rodina. Syn Lukáš vystudoval lékařskou fakultu a naplno se věnuje neurochirurgii v Nemocnici Na Homolce. Dcera Kamila úspěšně absolvovala sociologii a psychologii na Univerzitě Karlově. Dnes už mají vlastní rodiny a Tittelbach si roli dědečka vnučky Sáry a vnuka Oscara zjevně užívá. Otcovství v mladším věku si prý kvůli vysokému pracovnímu nasazení tolik nevychutnal.
„Byl to tehdy šílený kalup, noční zprávy končily v době, kdy děti už dávno spaly,“ popsal před lety pro magazín Sedmička. Společný čas si nyní vynahrazuje se svým nejmladším synem Tobiášem, kterého vychovává s partnerkou Lenkou. Hrají spolu tenis, vyráží do přírody a jezdí na kole. Sám se pečlivě udržuje ve formě pravidelným pohybem a nedávno musel dokonce doléčit nepříjemně utržené rameno ze sportu.
