Václav Kopta právě slaví jednašedesáté narozeniny a po boku manželky Simony Vrbické žije spokojeně už dlouhých třiačtyřicet let. Zázemí si vybudovali v prvorepublikové dejvické vile, kde herec velice dlouho čelil naprosté ženské přesile a poměrně dietnímu jídelníčku. Záchrana před všudypřítomnou zdravou stravou k němu ale nakonec dorazila zcela nečekanou cestou.
Záchrana v podobě uzeného bůčku
Dcery Jana a Františka už sice dospěly a žijí vlastní životy, doma v Dejvicích ale velice dlouho udávaly hlavní směr. Podle Václava Kopty vládla pod střechou výhradně zdravá strava a on jako jediný muž v rodině značně strádal. „Mám dvě dcery, manželku a fenu, takže doma bylo dost dlouho poněkud přebuchtíno,“ svěřil se s úsměvem v pořadu Show Jana Krause. Zásadní obrat v rodinném jídelníčku nastal teprve s příchodem dceřiných partnerů.
Obě dívky si našly protějšky v hudební branži přímo z okruhu kapely Kamila Střihavky. Jeden z nápadníků navíc dorazil na rodinné setkání s chytrou strategií. Bubeník Honza pochází z Moravy a cestu k budoucímu tchánovi si spolehlivě pojistil pětikilovým balíkem klobás, uzeným bůčkem a lahví kvalitní slivovice. Samotný herec si dnes spokojeně pochvaluje, že tento mužský element vnesl do jejich ledničky žádoucí nový vítr a kdysi všudypřítomné cukety jsou u nich doma definitivně na ústupu.
Pexeso místo studentských večírků
Cesty obou hereckých manželů se protnuly na pražské konzervatoři. Jejich úplně první seznámení má překvapivě hned dvě různé verze. Simona Vrbická ráda vzpomíná na to, jak ji k jejímu současnému muži domů pozvala spolužačka na partičku ping pongu a nesmělí studenti se do sebe rovnou zamilovali. Kopta naproti tomu nosí v paměti mnohem divočejší scénku z jednoho studentského večírku. O rok starší blondýnka tam prý brzy ráno jako jediná uklízela a s naprostým klidem se ho zeptala, jestli si s ní nechce raději zahrát pexeso.
Svatba nakonec proběhla v polovině 90. let po dlouhé dvanáctileté známosti. Kopta dnes s typickou nadsázkou glosuje, že se v tom neustálém životním spěchu vlastně ani nestačili rozvést. Partneři spolu sdílí herecká prkna na komorní scéně Divadla Kalich a spolehlivým receptem na spokojenost je podle nich hlavně schopnost rychlého udobření. Manželé si prý velmi rádi dělají drobná oslavná výročí po celý rok a na slavnostní společné večeře vyráží i bez jasného formálního důvodu.
Oba si v profesi prošli hodně odlišnými obdobími. Simona Vrbická pravidelně získávala divadelní role a velice úspěšně se věnovala dabingu, kde propůjčila svůj hlas dokonce i mladé Ivetě Bartošové. Kopta naproti tomu prožil vleklou fázi čekání na velkou roli a živil se převážně psaním písniček. Obrovskou popularitu mu kdysi v pouhých sedmnácti letech zajistil film Sněženky a machři. Diváci na něj v ulicích nebo na letních zahrádkách v dobrém rozmaru neustále pokřikují profláknuté filmové hlášky, což on občas nese s drobnou nevolí.
Za volantem autobusu a na vlnách Vltavy
Z hereckého světa umí ale Václav Kopta bleskově utéct do běžné reality. V době pandemie si bez zaváhání splnil dětský sen a usedl za volant klasického pražského autobusu na běžných linkách ve svých domovských Dejvicích. Cestě přímo do kabiny řidiče předcházely nesmírně náročné psychologické testy a řada zkoušek. Nová náročná brigáda mu ale rychle pomohla najít ztracený smysl pracovních dnů, kdy byla zavřená divadla. Zažil během ní kuriózní momenty s opilými cestujícími i vtipné situace, kdy na zastávce otevíral dveře překvapeným dlouholetým sousedům nebo vlastní manželce, která mu před dům ochotně donesla čerstvou kávu.
Skutečný životní klid ovšem nachází rodina především v honosné prvorepublikové vile na Hanspaulce. Nádherný dům postavený v roce 1927 nechal tehdy zbudovat Koptův dědeček a slavný spisovatel Josef Kopta. Současný majitel přistupuje k údržbě krásné historické stavby s obrovským respektem a nutné opravy provádí zcela záměrně starými tradičními postupy.
Centrem domácího dění je velká útulná místnost, které celá rodina po generace s úsměvem říká cochcárna. Kdysi v ní bydleli tehdejší správcovi a dočasně tam našel útočiště i propuštěný politický vězeň. Dnes tento prosvětlený prostor slouží jako obývací pokoj a rodinný ateliér v jednom. Příjemný interiér s krbem zdobí vzácný originální obraz s věnováním od Jana Masaryka, se kterým se zmíněný dědeček kdysi velmi blízce přátelil.
Rodina si hodně potrpí na společné chvíle tichého odpočinku. Kromě obyčejného posezení u krbu jezdí manželé na elektrokolech do Jizerských hor a nedávno si v internetové dražbě dokonce pořídili menší loď pro letní výlety po Vltavě.
