Sport existuje po celou lidskou historii, nejspíš od chvíle, kdy jeden pračlověk předběhl druhé směrem k mamutovi či od mamuta. Ačkoli se traduje jeho apolitičnost, hlavně v moderní historii se stal nástrojem politického vyjádření, prestiže i manipulace. Dnes jsou to například ukrajinští sportovci, kteří odmítají focení s ruskými. U nás minulý režim mučil zase hokejisty.
Den jako žádný jiný
Hlavně v dobách totality se u nás sportovní klání stala nástrojem politiky, a to na obou stranách. Sovětský svaz dělal vše pro to, aby i na tomto poli působil neporazitelně. Jenže v roce 1985 slavili v pražské Sportovní hale českoslovenští hokejisté šestý titul mistrů světa. „Je neuvěřitelné, jak čas hrozně letí. Stále to mám před očima. Šli jsme na led v oblecích a já jako kapitán převzal sochu pro vítěze. Tohle je nejhezčí moment mé kariéry. Vyhrát – a ještě doma,“ vzpomínal pro web hokej.cz Dárius Rusnák.
Otřesení Sověti
Sport dostává celou republiku do varu pravidelně a letos tomu nebude jinak. Právě dnes, v 16:20 zahájí čeští hokejisté MS v hokeji 2025. V době sovětské nadvlády to však bylo ještě umocněno. Naši sportovci překonali nejen největšího soka, ale také nečekaně výkonnou Kanadu. A brali zlato.
Ti nejlepší
Silný tým měl hlavně perfektní základy. „Řekl bych, že možná nejlepší hokej jsme předvedli rok předtím na olympiádě. Sarajevo nám vyšlo, měli jsme tam obrovskou smůlu. Ve finále se Sověty jsme byli i lepší, jenže se to zvrtlo. Česťa Šindel dostal gól, když se puk odrazil od mantinelu do jeho zad. Pak spadl do brány. Chytal fantasticky, za tohle nemohl,“ řekl Rusnák. V Praze to pak vyšlo a vzájemný souboj ve finálové skupině byl klíčovým momentem turnaje.
Sportovci versus režim
35 let předtím se však odehrálo něco zcela jiného. Hokejisté se stali nejdříve hrdiny, národa, pak vlastizrádci režimu. Politický proces vytvořil temnou kapitolu tuzemského sportu obecně. Na lavici obžalovaných usedli v soudních síních hokejoví mistři, tentokrát z let 1947 a 1949. Státní bezpečnost je zatkla 13. března 1950.
Pštrossova ulice
Právě v té, konkrétně na čísle 192/24 se začal počátkem 50. let 20. století psát jeden z nejméně pochopitelných politických procesů. Končil posláním jedenácti mužů do lágru a jejich mučením. Ještě několik měsíců předtím byli však ti stejní pro hrdiny celého Československa.
Postarali se o jeden z největších sportovních úspěchů své doby, pak z nich byli vlastizrádci. Stala se z nich protistátní skupina Modrý a spol. „V tomto domě se nacházela Zlatá hospůdka, v níž byla komunistickou zvůlí 13.3. 1950 násilně přerušena kariéra hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949 a stříbrných medailistů ZOH z roku 1948,“ uvádí pamětní deska na domě.
Zrádci míří do Prostřena
Reportéři bez víza?
Počátkem března stejného roku se tým chystal na mistrovství do Londýna, ohájit titul. Právě díky nim se Československo stalo hokejovou velmocí. „Odlet byl ale 11. března 1950 zrušen s nepravdivým odůvodněním, že reportéři československého rozhlasu nedostali britská víza,“ uvádí web Pamětní víza na komunistický režim. Samotným hokejistům bylo oznámeno, že tým se „na protest“ utkání nezúčastní.
Kvalita týmu byla podružná. Režim se ve skutečnosti obával, že hokejisté budou následovat příkladu krasobruslařky Aleny „Áni“ Vrzáňové a stejně jako ona oznámí rozhodnutí zůstat v emigraci. Pravda, nebylo to zcela nepodložené, protože reprezentace byla podobně oslovena v roce 1948 ve Švýcarsku. Hokejisté tam dostali nabídku zůstat za hranicemi a hrát jako národní mužstvo v exilu.
Teorií, proč si komunisté vybrali zrovna hokejisty, je vícero. Mohlo jít o varování před emigrací pro ostatní sportovce. Režim možná potřeboval uvolnit hokejová místa pro loajálnější hráče, stejně jako odklidit kvalitní Čechy z cesty a pomoci k mistrovským titulům sovětskému týmu.
„Každej pořádnej prezident seděl,“ komentuje Novotný rozsudek. „Akorát ne za piko nebo chlast za volantem,“ kontrují mu
Zdroje: Denik, Wikipedia, Sport, PametniMista
