Je to místo, kde by člověk bez ochrany nepřežil dlouho. Přesto v troskách čtvrtého černobylského reaktoru bují život. Vědci popsali unikátní černou plíseň, která se doslova „krmí“ smrtícím zářením. Právě tahle hříčka přírody přitom dost možná vyřeší jeden z největších problémů cesty na Mars.
Život v zóně smrti
Když se ukrajinská mikrobioložka Nelli Ždanová koncem devadesátých let vydala do útrob zničené elektrárny, nečekala, že najde prosperující ekosystém. Stěny sarkofágu byly pokryté černými skvrnami. Nešlo o saze ani špínu. Byla to houba Cladosporium sphaerospermum, která v prostředí s extrémní radiací přímo vzkvétala. Výzkum ukázal, že tento organismus dokázal něco neuvěřitelného. Naučil se žít tam, kde by všechno ostatní dávno uhynulo.
Namísto slunce jim stačí gama záření
Odborníci tomu říkají radiosyntéza. Funguje to podobně jako fotosyntéza u rostlin, ale zdroj energie je jiný. Zatímco rostliny využívají chlorofyl k přeměně slunečního světla na energii, tato houba spoléhá na melanin. To je stejný pigment, který dává barvu lidské kůži a chrání ji před ultrafialovým zářením. V případě houby Cladosporium funguje melanin jako dokonalá elektrárna.
Houba pohlcuje nebezpečné gama záření a mění ho na chemickou energii potřebnou k růstu. Studie dokonce prokázaly, že v přítomnosti radiace roste tento organismus výrazně rychleji než v běžném prostředí. Některé kmeny si radiaci dokonce samy hledají a natahují se přímo za ní. Chovají se jako biologičtí lovci energie, pro které je neviditelná smrt potravou.
Experiment na ISS a cesta na Mars
Vlastnosti tohoto organismu zaujaly americkou agenturu NASA. Dlouhodobé lety do vesmíru totiž narážejí na zásadní problém. Kosmické záření. To dokáže proniknout i silnými vrstvami kovu a ohrožuje zdraví posádky. Tradiční štíty z olova jsou příliš těžké a jejich doprava na orbitu stojí miliardy. Černobylská houba nabízí lehké a biologické řešení.
Vědci proto vyslali vzorky na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), aby otestovali jejich schopnosti v reálu. Výsledky byly přesvědčivé. I tenká vrstva plísně dokázala radiaci blokovat. Houba o tloušťce 1,7 milimetru v průběhu měsíčního pozorování snížila radiaci o 2,17 procenta.
Živý štít pro budoucí kolonie
Lepší načasování si vědci nemohli přát. Společnost SpaceX Elona Muska totiž plánuje vyslat první misi k Marsu už na konci roku 2026. Radiace mimo ochranné magnetické pole Země je tam mnohem intenzivnější. Odborníci spočítali, že vrstva houby o tloušťce 21 centimetrů by mohla posádku efektivně ochránit.
Výhoda je jasná. Houba se sama regeneruje a množí. Stačilo by do vesmíru vynést jen malé množství vzorků. Ty by se následně namnožily a vytvořily přirozenou bariéru pro vesmírná plavidla nebo marsovské základny. Příroda v Černobylu nám tak paradoxně v místě největší katastrofy ukázala cestu, jak jednou přežít mezi hvězdami.
