Universe 25: Myší utopie, která skončila vyhynutím. Starý experiment nastavuje mrazivé zrcadlo dnešní společnosti

V 70. letech minulého století provedl americký behaviorální vědec John B. Calhoun zdánlivě nevinný pokus na myších. Vytvořil dokonalé prostředí – bez hladu, nemocí a predátorů. Myší ráj. Jenže to, co mělo být modelem ideální společnosti, skončilo totálním kolapsem populace. Experiment Universe 25 se tak stal temnou metaforou pro možnou budoucnost lidské civilizace.

REKLAMA

Ráj pro myši, který se změnil v psychologické peklo

Calhoun postavil myší kolonii v uzavřeném prostoru s neomezeným přístupem k potravě, vodě i místům k hnízdění. Uvnitř žilo několik stovek myší, které se začaly rychle množit. Prostředí měly ideální, ale v určitém bodě nastal zlom. Samci začali být agresivní, jiní se naopak stáhli do pasivity a přestali mít zájem o samice. Matky opouštěly mláďata, společenské struktury se rozpadly.

Jedna podskupina myší byla obzvlášť zajímavá – Calhoun je nazval „krásní“. Byli čistotní, pasivní, neúčastnili se soubojů ani rozmnožování. Nejevili žádný zájem o okolí. „Byli to jedinci, kteří už jen jedli, pili, spali a čistili si srst. Neprojevovali zájem o ostatní, ani o páření. Vypadali krásně – ale uvnitř byli prázdní,“ popisoval Calhoun skupinu pasivních samců zvaných „krásní“ v souhrnu svých pozorování.

Zhruba kolem šestistého dne se vývoj zastavil. Myši už se téměř nerozmnožovaly, struktura kolonie se rozpadla a zbylí jedinci upadli do letargie. Přestaly fungovat i poslední sociální vazby. A pak nastalo ticho. Přestože podmínky zůstávaly fyzicky ideální – dostatek potravy, vody i prostoru – kolonie pomalu, ale nevratně vymřela. Ne z vnějšího ohrožení, ale zevnitř.

Vědci se dodnes přou, jestli tohle čeká i lidi

Calhoun publikoval výsledky v roce 1973 a okamžitě vyvolal vlnu debat. Označoval to za „behaviorální zkázu“ – kolaps sociálních struktur, který nastane, když jsou narušeny přirozené hranice, prostor a potřeba smysluplné role ve skupině. Ačkoliv šlo o myši, mnoho lidí začalo hledat paralely s rostoucími městy, přeplněnými sídlišti, anonymitou moderního života nebo stoupajícím výskytem duševních onemocnění.

„U tak složitého tvora, jako je člověk, neexistuje žádný logický důvod, proč by podobný sled událostí nemohl vést až k vymření druhu,“ řekl John B. Calhoun v článku Death Squared publikovaném v roce 1973 v Proceedings of the Royal Society of Medicine.

Skeptici však upozorňují, že člověk není hlodavec – má vyšší kognitivní schopnosti, kulturu, víru, tvořivost. Navíc myší kolonie neměla žádnou formu smysluplné činnosti nebo stimulace. Šlo o sterilní prostor, který neposkytoval víc než základní biologické potřeby.

Mohlo by vás zajímat:

Princezna, která se rozhodla emigrovat z Československa: Lenka Pichlíková našla svobodu i novou profesi za oceánem

Ačkoliv se často mluví o snaze experiment zopakovat, žádná přímá vědecká replikace Universe 25 nikdy neproběhla. Calhoun provedl desítky dílčích pokusů, ale žádná jiná laboratoř od té doby neověřila výsledky v plném rozsahu. Série skončila pokusem č. 25 v roce 1972 – právě ten nejčastěji citovaný a známý jako „myší utopie“.

Tikající společenské hodiny?

Padesát let od zveřejnění Calhounových závěrů se myší utopie vrací na scénu. Tentokrát ne jako experimentální zpráva z laboratoře, ale jako živé téma na TikToku, YouTube i Redditu. Mladí lidé v něm hledají varování před tím, co sami cítí, tedy apatií, odpojeností, zahlcením informacemi. Termíny jako „digitální vyhoření“, „tichá rezignace“ nebo „únava ze sociálních kontaktů“ se v diskuzích objevují stejně často jako „krásní“.

I my žijeme v prostředí, které je – alespoň technicky – komfortní. Většina obyvatel západního světa má přístup k jídlu, teplu, bezpečí i zábavě. Ale stejně jako v Calhounově kolonii může i dnes vznikat tiché vakuum. Chybí pocit smyslu, reálné výzvy, funkční mezilidské vztahy a pocit, že někam patříme. Přibývá lidí, kteří „žijí správně“, ale uvnitř vyhasínají.

Calhoun nepsal prorocký text o konci světa, ale podobenství o tom, co se stane, když z koloběhu života vypadne přirozené napětí, prostor pro růst a hlubší spojení mezi jedinci. Možná právě proto se k jeho práci dnes vracíme. Nejen ze zvědavosti – ale protože se v ní trochu poznáváme.

Mohlo by vás zajímat: