Sice už téma rodinného sporu mezi Vladimírem a Soňou tvůrci Ulice otevřeli, ale stále nedošlo na její pohled na věc. Teď se tak stane. Soňa si venku před domem odchytne Vladimíra a chce s ní probrat, jak se věci mají a jednou pro vždy vyřešit tu zášť mezi nimi. Rovnou přizná, že ví, jak celou záležitost prezentoval své rodině a chce mu dát i svůj pohled na věc a vyřešit celou situaci. Jenže nic nepůjde podle plánu, a nakonec to bude ještě horší.
Vladimír nemá dobrý den, nejprve pokuta v práci za něco, co nemohl ovlivnit a nebyla jeho chyba. A pak si jej ještě před domem odchytne Soňa s tím, že chce vyřešit jejich situaci. Dodá, že ví, co řekl doma a také, že by to měli celé probrat. Ač nerad, nakonec souhlasí s tím, že v šest se u ní doma zastaví.
Soňa se snaží o přátelský tón
Když dorazí, Soňa je v dobré náladě. Sotva Vladimír vejde, položí mu otázku, zda si pamatuje, jak jezdili na Lipno. „Proč teď vytahuješ Lipno?“ nechápe. „Protože tam jsme ještě žádné problémy neměli.“ Řeč ihned stočí i na to, že i pak to bylo fajn a že jí dokonce přestavil i svoji první holku. „Tak to bych radši nevytahoval. Řekla si jí, že jsem na kluky. Protože si měla pocit, že se k sobě nehodíme.“ To mu nijak nerozporuje a potvrdí, že se k sobě opravdu nehodili.
Vladimír chce přestat chodit kolem horké kaše a Soňu vyzve, ať jde rovnou k věci. „Pochopila jsem z toho, jak tu naši záležitost prezentuješ před svou rodinou, že ty si myslíš, že jsem ti chtěla nějak ublížit,“ začne opatrně Soňa. „A ne snad?“ podiví se Vladimír a dodá, že tohle rozhodně nepřekroutí.
Jak to vidím já
„Poslechni si, jak to vidím já. Po té nehodě si to celé vzal před policajtama na sebe a já jsem si říkala, já mám úžasnýho bráchu, on chrání mladší ségru.“ Vladimíra tím neobměkčí, jen reaguje s tím, co měl asi dělat poté, jakou scénu tam ztropila. „Já jsem byla úplně vyděšená! Já jsem se těsně před tím dostala na peďák. Já myslela, že proto mě chráníš.“ Jenže Vladimír má jasno: „No a ty si mě pak na oplátku podrazila u rodičů.“
Soňa nechápe, jak ho podrazila, když to vzal celé na sebe. „No tak nebyl důvod to měnit,“ rozhodí jen rukama a s úsměvem dodá: „Čemu bych tím pomohla?“ Vladimír je v šoku. „Čemu bys tím pomohla? Třeba mě by si pomohla. Že by mě táta nevyhodil z domu. Že bych mohl dostudovat školu. Jenomže to už by si potom nebyla ta bezchybná Sonička.“ Podle Soni to bylo celé jen otázka času, s tátou se přece pořád hádali. „A tu školu si nenáviděl! Vždyť si opakoval ročník.“
Žádný pocit viny
Podle něj je neskutečné, jak si všechno dokáže obhájit. „Já prostě vůbec nechápu, že mi tady vnucuješ nějaký pocit viny. Já to tak necejtím,“ nechápe. Vladimír nevěří tomu, co právě slyšel. „No, evidentně ne. Čekal jsem, že si vymyslíš něco lepšího.“ Podle Soni je to jen jiný úhel pohledu.
„Takže ty prostě nepřiznáš, že si mě podrazila? Ty to nepřiznáš ani sama sobě. Tak dík. To mi stačí,“ ukončuje konverzaci Vladimír a chystá se odejít. Soňa jej zarazí a pokračuje: „Ty si čekal, že tady budu sedět, lomit rukama a prosit tě o odpuštění?“ zvedne hlas.
„Ne, nečekal, protože to ty bys v životě nedokázala!“ Soňa už skoro křičí: „A nenapadlo tě náhodou, že nic z toho by se nestalo, kdybys mě nenechal sednout za ten volant?“ To už zvedne hlas i on s tím, že jej přece přemluvila. „A víš kolikrát já jsem tě hájila před tátou? On by tě vykopnul už dávno!“
„Tak víš co, víš co… Běž do haj*lu! Tohle bylo naposledy, co jsme se viděli,“ prohlásí Vladimír a práskne za sebou dveřmi.
Premiérové díly seriálu Ulice sledujte každý všední den v podvečer na Nově a s předstihem na ONEPLAY.
