Ulice se v našich obývácích zabydlela tak důkladně, že si bez ní leckdo nedokáže představit všední podvečer. Jenže pamatujete si ještě, jak to celé odstartovalo? Bylo to v roce 2005, kdy Nova přišla s odvážným plánem – rozjet první český nekonečný seriál. A hned na úvod divákům naservírovala příběh, který se od těch našich zas tolik nelišil.
Nápad, který zaujal i Dušana Kleina
Na počátku byl prostý nápad: nabídnout lidem seriál o rodinách a sousedech, který by běžel každý všední den těsně před zprávami. Když s tímhle plánem přišli scenáristé Radek Bajgar a Petr Erben koncem roku 2004 za režisérem Dušanem Kleinem, nemusel dlouho přemýšlet. „Nové a zatím nevyzkoušené věci mě vždycky bavily,“ svěřil se později Klein.
První klapka padla 6. června 2005. Do pilotní epizody, která šla do éteru 4. září, se pustili s vervou – vždyť šlo o úplně první český seriál svého druhu. A nebyla to malá produkce. Seriálová „továrna“ zaměstnala desítky herců i štáb, kteří točili s takovým předstihem, že zatímco diváci sledovali díly z babího léta, herci už ve studiu zasněžovali mikulášskou epizodu.
Vedoucí projektu Radek Bajgar tehdy přirovnal vznik Ulice k porodu po devíti měsících těhotenství: „Před rokem seriál ani nebyl v plánu, ještě na jaře se v hale válela stará rotačka. Teď máme za sebou metrák scénářů a pořád nevíme, jestli se Ulice chytí.“
První díl: návrat Jordánových a příchod Lenky Drápalové
Pilotní epizoda Ulice s příznačným názvem „Nová sousedka“ začala návratem rodiny Jordánových z dovolené. Bára Jordánová, kterou ztvárnila Tereza Brodská, se spolu s manželem a dětmi chystala na oběd ke Královým – majitelům firmy na dřevěné hračky. Tam se Bára dozvěděla nepříjemnou novinku o zdravotních problémech Marie Králové.
Mezitím do ulice dorazila nová obyvatelka: mladá a trochu extravagantní učitelka Lenka Drápalová (Michaela Badinková). Podnájem si našla u domovníka Vlastimila Peška (Rudolf Hrušínský ml.), který jí ale start v novém bytě nijak nezpříjemnil. Lenka vzápětí nastoupila do školy, kde sdílela kabinet s přísnou Miriam Hejlovou (Hana Maciuchová). Jejich odlišné názory vyvolaly nejednu třaskavou hádku.
Do toho všeho se majitel večerky Lumír Nykl (Václav Svoboda) pokoušel přemluvit Václava Krále, aby mu prodal Království hraček. A na diskotéce se mladá Monika Farská (Anna Fixová) seznámila s tehdy populárním Tomášem Savkou, finalistou první SuperStar, což přilákalo i mladší divačky.
Místo, kde vznikají přátelství i velká dramata
Ulice od samého začátku sázela na příběhy, které by mohly klidně potkat i nás. Obyčejná pražská ulice s večerkou, kadeřnictvím, hospodou a partou sousedů se rychle stala zrcadlem české společnosti. Diváci sledovali první lásky, velká přátelství i rodinné rozepře. A že jich bylo!
„Zatímco se vysílal díl o sklonku léta, my už točili Mikuláše,“ prozradil režisér Dušan Klein. Herci se prý museli přizpůsobit rychlému tempu natáčení a častým změnám scénářů. „Někdy ani nevíme, co bude dál, ale to je na tom to krásné,“ smáli se tehdy.
Za skoro dvacet let vysílání se v Ulici vystřídaly i vrátily desítky postav. Některé si diváci zamilovali natolik, že scénáristé museli jejich příběhy narychlo rozvinout, jindy zase museli složitě řešit, jak nahradit herce, který onemocněl. Přesto Ulice zůstává fenoménem, který dokázal na dlouhé roky přikovat české diváky k obrazovkám. A to už je na jeden „nekonečný seriál“ docela slušné skóre.
