Je to až k nevíře, ale dnes je to přesně 36 let, co nás navždy opustila herečka s jedním z nejuhrančivějších pohledů. Věra Vlčková (†45) nebyla jen přísnou ředitelkou z kultovní komedie Vrať se do hrobu nebo lehkou holkou z Pitavalu. Byla to živelná žena, kterou milovali kolegové i diváci. Její odchod byl ale nečekaný, svou nemoc do poslední chvíle tajila.
Vánoce roku 1989 měly být oslavou svobody, pro rodinu a přátele Věry Vlčkové se ale staly noční můrou. Herečka, která rozdávala smích a energii, zemřela pouhé tři dny před Štědrým dnem. Bylo jí pouhých 45 let. Zatímco diváci se v kinech řezali smíchy u jejích hlášek, ona sváděla boj, který nemohla vyhrát. A co víc, nikdo o tom neměl ani tušení.
Kruté tajemství pod parukou
Když se podíváte na její roli ředitelky gymnázia ve filmu Milana Šteindlera Vrať se do hrobu!, vidíte ženu plnou síly. Realita byla ale drtivá. Film měl premiéru až půl roku po její smrti. Věra Vlčková totiž o své rakovině mlčela. Nechtěla lítost, nechtěla soucitné pohledy.
Její kolega Zdeněk Žák popsal ten fofr, kterým nemoc postupovala, dost mrazivě: „Byla to taková rychlovka. V červnu se s námi rozloučila před divadelními prázdninami, v září přišla v paruce a v prosinci umřela,“ svěřil se deníku Aha!. Žádné dlouhé loučení, žádná veřejná zpověď. Prostě odešla dáma, která si své soukromí střežila.
Jediný náznak, že se něco děje, zachytila herečka Marta Vančurová. „Byla vážně nemocná, ale vůbec o tom nemluvila. Pamatuji si, že jsem ji jednou potkala a ona mi řekla: ‚Už nikdy nebudu jako dřív…‘ Až zpětně jsem si uvědomila, že se to týkalo nemoci,“ vzpomíná Vančurová.
Osudoví muži a zlomená srdce
Věra Vlčková nebyla jen talentovaná, byla to krásná ženská. Měla charisma, kterému muži propadali, ačkoliv ona sama byla vdaná za plicního lékaře Josefa Vocelku, se kterým měla dvě děti, Josefa a Barboru. To ale neznamenalo, že by po ní kolegové nepálili.
Například herec Miroslav Rataj se do ní během zkoušení hry Vojnarka v Plzni regulérně zamiloval. „Na jevišti jsem se pak před Věrou styděl a bál se, že na mně ta zamilovanost bude vidět, že ji pozná ona, diváci i její manžel, můj dobrý známý,“ přiznal po letech. Inu, kdo by se mu divil? Její uhrančivé oči dokázaly zamotat hlavu nejednomu chlapovi.
Kuřata a noční jízdy
Abychom ale nekončili jen smutně, Věra byla živel. Uměla to rozjet a rozhodně to nebyla žádná primadona. Zdeněk Žák s úsměvem vzpomíná na jejich divoké mládí: „Za totáče jsme jezdili ve třech lidech na pionýru v noci po Praze. Z klubu jsme byli lehce ovíněni, Věra pak cestovala celou noc tramvají po Praze a ráno šla rovnou na zkoušku,“ prozradil herec. Vždycky prý usnula, na konečné ji vzbudili, přesedla a jela dál.
A její apetit? Ten byl pověstný! René Přibil přidal k dobru historku, kdy hráli svatební představení. Věra byla tehdy těhotná, ale nechtěla si to nechat ujít. „Bříško už nějak zakryjeme,“ řekla rázně. Na scéně se pak místo rekvizit objevila skutečná grilovaná kuřata. Protože Věra ráda jedla, na pět minut úplně vypadla z role a pustila se do jídla, zatímco diváci šíleli smíchy. Přesně takovou si ji chceme pamatovat, plnou života, smíchu a chuti do jídla, i když osud jí toho času na talíř naložil bohužel proklatě málo.
Vzpomínky na další osobnosti si můžete přečíst ZDE.
