Mnozí lidé se slzou v oku vzpomínají na mléko za dvě koruny a tvrdí, že dřív bylo levněji. Matematika a statistiky ovšem hovoří jasnou řečí a bourají zažité mýty o laciném životě v totalitě. Průměrná mzda totiž od revoluce vzrostla čtrnáctinásobně a naše kupní síla je dnes na historickém maximu. Podívali jsme se na tvrdá data, která odhalují pravdu o cenách másla, piva i benzinu.
Máslový index mluví jasně
Symbolem současného zdražování se stalo máslo a jeho cena v obchodech často vyvolává vášnivé debaty. Pohled do historie nám však nastavuje nemilosrdné zrcadlo reality. V roce 1989 brali lidé průměrně 3170 korun hrubého a čtvrtka másla stála fixních deset korun. Pokud bychom tuto částku přepočítali na dnešní průměrné mzdy přesahující 45 tisíc korun, vyšla by nás tehdejší kostka másla na šílených 140 korun. Dnes si i přes vysokou inflaci můžeme dovolit mnohem více tukového pečiva než před pětatřiceti lety. Statistika je v tomto ohledu neúprosná.
Analýza společnosti XTB ukazuje jasný nárůst kupní síly českého obyvatelstva. „Zatímco v roce 1989 stačila průměrná mzda na nákup zhruba 79 kilogramů másla, tak v roce 2024 je možné za průměrnou mzdu koupit 203 kilogramů másla, což je nárůst o 156 procent,“ řekl ČTK analytik XTB Pavel Peterka. Důležité je zmínit i kvalitu dostupného zboží.
Před revolucí se v obchodech často objevovalo také zboží nižší kategorie. Bývalý vedoucí prodejny Petr Hlubek vzpomíná na prodej másla druhé jakosti za osm korun. „Čtvrtka dvojky přišla na 8 korun, takže kvůli té ceně to bylo permanentně nedostatkové zboží,“ řekl pro CNN Prima NEWS.
Pivo a rum tečou proudem
Ještě markantnější rozdíl vidíme u dalších položek spotřebního koše. Češi si dnes mohou dopřát výrazně více masa a alkoholu než jejich rodiče či prarodiče na sklonku socialismu. Za průměrnou výplatu si dnes koupíme o 460 procent více šunky a téměř čtyřikrát více vepřové pečeně.
Milovníci tuzemského rumu si polepšili více než čtyřnásobně a pivaři si mohou dovolit o 183 procent více lahvového piva. Data tak jasně ukazují růst životní úrovně napříč kategoriemi. Výjimku tvoří pouze konzumní kmínový chléb. Toho si dnes koupíme o necelých šest procent méně než v roce 1989.
Lidé si také výrazně polepšili v dostupnosti pohonných hmot a energií. Za současnou mzdu natankujeme o 226 procent více benzinu a o 219 procent více nafty. Je však nutné vnímat kontext tehdejší doby a centrálně plánované ekonomiky. Ceny byly často udržovány uměle nízko politickým rozhodnutím a neodrážely reálné náklady. Analytik Vít Hradil upozorňuje na omezenou vypovídací hodnotu přímého srovnání. „Přesto je evidentní, že v reálném vyjádření za uplynulých 35 let česká populace výrazně zbohatla, což platí o všech příjmových skupinách,“ řekl pro Seznam Zprávy.
Nájmy bolí, ale benzin je za hubičku
Častým protiargumentem pamětníků bývá cena bydlení a energií. Je pravdou, že nájmy a některé služby jsou dnes reálně vyšší než před šestatřiceti lety. Statistika však nabízí zajímavý pohled na celkové rozložení rodinných financí. Zatímco v roce 1989 spolkly výdaje za potraviny celých 34 procent rodinného rozpočtu, dnes se toto číslo pohybuje jen mezi 20 a 25 procenty. Lidem tak zůstává větší část výplaty na pokrytí ostatních nákladů.
Výrazně si polepšili řidiči a cestovatelé. Pohonné hmoty byly na sklonku socialismu luxusním zbožím. Za současnou průměrnou mzdu si řidič natankuje o 226 procent více benzinu a o 219 procent více nafty než jeho kolega v roce 1989.
Levnější jsou v poměru k výdělkům i některé fixní poplatky. Například televizní poplatek stál tehdy 25 Kčs. Dnes si za jeden průměrný plat můžeme dovolit zaplatit 340 takových poplatků, zatímco před revolucí to bylo pouze 127. I v oblasti služeb a energií tedy platí, že naše kupní síla ve většině případů vzrostla.
Prvorepubliková drahota a mýtus zlatých časů
Často se setkáváme s názorem, že za první republiky se žilo blaze a lacino. I zde však narážíme na tvrdou realitu nízkých mezd dělnických profesí. V roce 1937 stál kilogram másla 24 korun. Při přepočtu na dnešní mzdy ve veřejné správě by taková čtvrtka másla vyšla na astronomických 276 korun. Sociální rozdíly byly tehdy propastné a pro dělníka byla obyčejná uzenka svátečním přepychem. Dnes i zaměstnanec s nižší kvalifikací dosáhne na potraviny snáze než jeho předci.
Průzkumy veřejného mínění přesto ukazují silnou nostalgii po starých časech. Podle agentury STEM si 31 procent občanů myslí, že před rokem 1989 se žilo lépe. Tento sentiment často pramení ze selektivní paměti a zapomínání na fronty či nedostatek základního zboží. „Jinými slovy, pokud nemohu cestovat, na konci měsíce mi nezbývají žádné peníze, pak je také pravděpodobnější, že nebudu chodit k volbám a že nejsem spokojený s tím, kam se naše země, a s ní i naše demokracie, ubírá,“ uvádí analýza STEM. Čísla nám však dávají jasný důkaz o opaku. Žijeme v době historicky nejvyšší materiální dostupnosti statků.
