Jedna z těch nejtajemnějších relikvií světa. Plátno, do kterého mělo být zabaleno tělo Krista po sejmutí z kříže. A na kterém má být jasně patrný otisk obličeje křesťanského Spasitele. Skutečně tomu tak je, nebo je Turínské plátno jen středověký podvrh? Této záhadě se snaží vědci z celého světa přijít na kloub.
Plátno pro Spasitele
Pro křesťany je to látka, do níž mělo být po sejmutí z kříže zabaleno tělo Ježíše Krista. Pro vědce zase kus lněné textilie, prostě něco, co se dá změřit, zvážit, rozebrat na nitky a s určitou přesností i datovat.
Po ukřižování
Jeho příběh začíná Josefem z Arimatie. Ten po ukřižování požádal Piláta o Kristovo tělo. Sám koupil plátno a Nikodém aloe a myrhu, kterou se balzamovali králové. Tělo tak zabalili do obvazů napuštěných vonným olejem, obalili plátnem a pohřbili do skály. Pak se začaly dít divy vrcholící otevřeným hrobem a výstupem Krista na nebesa.
Proč Turínské plátno?
Nabízí se otázka, jak se plátno dostalo z Jeruzaléma do italského Turína, podle kterého se jmenuje. Vznikla i řada kopií, které dodnes kolují světem a jedno z nich skončilo i u nás. Bylo vystaveno například v Broumovském klášteře.
Brzy po Ježíšově skonu se látka dostala do Edessy a pak Konstantinopole. Jeho stopa ovšem mizí v letech 1203-1204 během čtvrté křížové výpravy. Asi jej tedy získali křižáci, protože v roce 1353 se objevilo v Lirey. V roce 1532 bylo málem zničeno během požáru a jeho části jsou dodnes ohořelé i záplatované.
Do té doby se ještě nejmenovalo Turínské. Název se ujal až o 40 let později, kdy jej na sever Itálie přivezl šlechtický rod Savojských. Král Umberto II. ho pak roku 1983 odkázal přímo papeži Janu Pavlu II.
Dnešní místo pobytu?
Relikvie je dnes umístěna v turínské katedrále svatého Jana Křtitele, konkrétně v poslední kapli pod královskou tribunou. Nejde však o veřejně přístupné místo, látka je v ochranném pouzdře a ven se dostává jen při slavnostních momentech. Něco jako naše korunovační klenoty.
Nové důkazy a stará skepse
Dle nejnovějších výzkumů je ale tolika legendami opředená látka nejspíše podvrhem vytvořeným ve středověku. Rozhodly hlavně analýzy krvavých stop na tomto artefaktu. Římskokatolická církev se vlastně k autenticitě relikvie nikdy oficiálně nevyjádřila. Otisk ukazuje muže s plnovousem a rukama zkříženýma na prsou.
Na jeho chodidlech, zápěstích i boku jsou pak patrné krvavé skvrny. Ty by odpovídaly zranění kopím a hřebům při ukřižování. Skeptici se domnívají, že jde o velmi kvalitní středověký padělek. Datování pomocí uhlíkové metody bylo provedeno v roce 1988. Určilo sice dobu vzniku do let 1260-1390, tento rozbor bývá ale často zpochybňován.
Turínské plátno a test s krví
Během nového výzkumu simulovali vědci zranění za použití malých nádobek s tekutinou velmi podobnou krvi. Dobrovolník je měl na místech, která odpovídala Kristovým zraněním. Měření pak ukázala, že místa zranění na plátně neodpovídají tomu, jak by se chovaly krvácející rány.
„Ať už náš dobrovolník zaujal vleže jakoukoli pozici, pohyb krve neodpovídal tomu, co lze najít na plátně,“ uvádí experti ze studie. „Máme-li předpokládat, že rudé skvrny Turínského plátna jsou zraněním po ukřižování, pokusy ukazují, že způsob vzniku v jedné části těla neodpovídá ostatním.“
Zdroje: Deník, VMO, Wiley, NBCNews
