Zdeněk Svěrák v sobotu oslavil devadesáté narozeniny a diváci si ho spojují především s laskavým humorem a nerozlučným přátelstvím s Ladislavem Smoljakem. Skutečný vztah obou tvůrců však často narážel na tvrdé hádky o majetek a uraženou ješitnost. Po smrti Smoljaka pak na povrch vyplavaly hluboké rodinné křivdy a nekompromisní soudní spory o peníze.
Neshody pod společnou střechou
Na začátku stála velká chuť trávit volný čas pohromadě. Tvůrci si v návalu nadšení pořídili velkou chalupu v Růžkových Lhoticích. Chtěli tam v klidu psát divadelní hry a tvořit filmové scénáře. Soužití dvou odlišných rodin v jednom domě ale brzy začalo dělat zlou krev a přineslo první vážné trhliny v jejich vztahu.
Při následném dělení majetku se Zdeněk Svěrák podle zjištění CNN Prima NEWS snažil odkoupit polovinu nemovitosti výrazně pod tehdejší tržní cenou. Odmítal férovou částku posvěcenou znalcem a dům chtěl získat velmi levně. Sám oslavenec tuto situaci v dokumentu Tatínek popsal z naprosto jiného úhlu. Vzájemné napětí podle něj opadlo teprve ve chvíli, kdy Ladislav Smoljak stavení opustil a odstěhoval se do vlastního.
Zasažená umělecká pýcha
Další velká zkouška přišla v polovině osmdesátých let při přípravách komedie Rozpuštěný a vypuštěný. Zdeněk Svěrák si roli vrchního inspektora Trachty napsal přímo na tělo a pevně počítal s jejím ztvárněním. Režisér filmu Ladislav Smoljak ho ovšem rázně odmítl. Postava podle něj vyžadovala skutečného herce a nakonec ji svěřil Jiřímu Zahajskému.
Odmítnutý autor nenechal tuto situaci jen tak usnout. Spojil se s režisérem Vítem Olmerem a natočil s ním mimořádně úspěšné snímky Co je vám, doktore? a Jako jed. Chtěl všem dokázat svou schopnost utáhnout vážnější a charakterní role i bez přísného vedení svého divadelního kolegy.
Konec společného natáčení
Po revoluci už žádný společný film nevznikl. Ladislav Smoljak s režií postupně skončil a Zdeněk Svěrák začal úzce spolupracovat se svým synem Janem. Divadelní představení ale oba zakladatelé hráli bok po boku až do roku 2010. Po úmrtí Ladislava Smoljaka se vztahy mezi oběma rodinami definitivně rozpadly.
Jeho syn Filip Smoljak začal zpochybňovat staré dohody a domáhat se vyšších podílů z autorských práv. „Pro řadu lidí je Svěrák symbolem skrblictví a megalomanství,“ svěřil se v obsáhlém rozhovoru pro Primu. Konflikt naplno propukl po jeho návrhu uvolnit divadelní záznamy na internetu divákům zcela zdarma. Zdeněk Svěrák tuto myšlenku afektovaně odmítl a jakékoli pokusy o mimosoudní dohodu rázem selhaly.
Ostrá slova u soudu
Spory postupně nabraly na obrátkách a zamířily do soudních síní. Filip Smoljak zažaloval desítky regionálních divadel a ostře se pustil do tehdejšího manažera souboru Václava Kotka. Obvinil ho z neoprávněného obohacení při velkých oslavách padesátého výročí založení divadla a z tajného odklánění peněz z pokladny města Tanvald. Poukazoval také na štědré dotace z veřejných rozpočtů plynoucí do agentury rodiny Kotkových. Většina Smoljakovy rodiny se od těchto rázných kroků zcela distancovala. Bratr David a sestra Kateřina podle Filipa Smoljaka raději mlčí ze strachu před mocným vlivem dlouholetého otcova parťáka.
Zdeněk Svěrák si veřejné útoky nenechal líbit a přešel do ofenzivy. Označil potomka svého kolegy za pomstychtivého člověka toužícího po penězích a absolutní kontrole nad celým divadlem. Filip Smoljak se navíc podivoval nad obrovským paradoxem. Jeho protivník nedávno sám vysoudil dvě stě tisíc korun od hobbymarketu za použití pouhých tří slov ze slavné písně Dělání. Režijní dílo Ladislava Smoljaka a další autorská práva prý ale užívá naprosto zdarma a dlouhodobě odmítá za ně platit.
„Podstata tohoto sporu tkví v osobnosti žalobce Filipa Smoljaka,“ pronesl na soudním jednání podle webu eXtra.cz slavný herec. Majitel pouhé osminy práv chce populární divadlo podle jeho slov hlavně řídit a získat z něj mnohem víc peněz. Soudní tribunál dal nakonec za pravdu Zdeňku Svěrákovi a uznal jeho ostrá slova na adresu mladého dědice jako zcela přípustnou a oprávněnou kritiku.
