Bez téhle pohádky by snad ani nebyly Vánoce. Tři oříšky pro Popelku jsou klasikou, kterou si pustíme, i když známe každou repliku nazpaměť. Jenže zatímco na obrazovce vidíme romantiku, zasněžené pláně a chemii mezi hlavními hrdiny, realita na place měla k pohádce hodně daleko. Věděli jste, že ten nádherný sníh páchl jako rybí trh a princ ve skutečnosti nemluví svým hlasem? Pojďme se podívat na perličky, které vám možná unikly.
Je to skoro k nevíře, ale tahle česko-německá koprodukce baví diváky už přes padesát let. A to i přesto, že natáčení provázely komplikace, které by leckterého režiséra položily na lopatky. Václav Vorlíček byl ale profík a z improvizace udělal přednost. Výsledkem je film, který milují nejen Češi, ale i Norové nebo diváci ve Spojených arabských emirátech. Co se ale dělo, když zhasly kamery?
Romantika, která nevoněla
Všichni máme zafixováno, že Tři oříšky pro Popelku jsou symbolem zimy. Původní plán byl ale úplně jiný. Mělo se točit v létě, jenže východoněmecká produkce DEFA potřebovala zaměstnat lidi v prosinci, a tak se vše narychlo měnilo na zimní verzi. To přineslo zásadní problém, u zámku Moritzburg nebyl sníh.
Štáb si musel poradit a dovezl sníh umělý. Němci vsadili na směs z rybích konzerváren, konkrétně z rozemletých rybích kostí s příměsí chemie. Na kameře to vypadalo skvostně, ale realita byla pro herce utrpením. Tenhle „sníh“ totiž příšerně zapáchal. Pavel Trávníček dokonce později vtipkoval, že krajina smrděla rybinou ještě dva roky po natáčení.
Popelka mohla vypadat úplně jinak
Dnes si neumíme v roli Popelky představit nikoho jiného než Libušku Šafránkovou. Byla křehká, ale zároveň odvážná. Přitom první volbou režiséra byla Jana Preissová. Ta ale roli odmítla z prozaického důvodu, byla těhotná a v době natáčení by už měla bříško, které by se do kostýmu prostě nevešlo.
Režisér si pak vzpomněl na mladou herečku z Babičky. Když ji pozval na schůzku, zpozdil se o hodinu a myslel si, že už tam nebude. Ona ale čekala. „Ten scénář byl totiž nádherný,“ vysvětlila později Šafránková, proč vydržela. Navíc uměla skvěle jezdit na koni, což bylo pro roli klíčové. I když v té závěrečné scéně na Šumavě, kde mrzlo až praštělo, jela v lehoučkých šatech a trpěla zimou.
Princ bez hlasu a Menšík s „opicí“
Pavel Trávníček v roli prince okouzlil miliony divaček, a to i díky tomu, že prý připomínal Alaina Delona. Měl ale jeden „nedostatek“, silný moravský přízvuk, který se režisérovi do pohádky nehodil. Proto ho musel nechat předabovat hercem Petrem Svojtkou. Trávníček to sice léta nerad slyšel a v některých rozhovorech to popíral, ale fakta jsou neúprosná.
A co legendární Vladimír Menšík v roli čeledína Vincka? Všimněte si závěrečné scény, kdy všichni jásají a vyhazují čepice do vzduchu. Menšík tam jen tak stojí a kouká. Důvod byl prostý, předchozí noc to s Vítězslavem Jandákem trochu přehnali na večírku a Menšíka druhý den trápila pořádná kocovina, takže na nějaké jásání neměl ani pomyšlení. Inu, i herci jsou jenom lidi.
Zvířata, která klamala tělem
Ani se zvířecími hrdiny to nebylo tak jednoduché, jak to vypadá. Kůň Jurášek byli ve skutečnosti tři různí koně. Kvůli slintavce a kulhavce se zvířata nesměla převážet přes hranice, takže štáb musel mít jednoho koně v Německu a dva v Československu. Pozorný divák si všimne rozdílu v srsti, jednou je zimní, podruhé letní.
A sova Rozárka? Ta byla sice roztomilá, ale rozhodně neposlouchala na slovo. Aby ve správnou chvíli mrkla, musel ji režisér Vorlíček zespodu šťouchat špejlí do zadku. Trochu drsné, ale pro filmový efekt nezbytné.
Falešný jezdec a „fekální princ“
Pavel Trávníček v roli prince vypadal na koni naprosto přirozeně, že? Realita byla ale o dost divočejší. Aby roli získal, u konkurzu tak trochu mlžil. Tvrdil, že na koni jezdit umí, protože jeho dědeček na Moravě měl hospodářství. Jenže jakmile se vyhoupl do sedla, bylo jasné, že historické ježdění je úplně jiná disciplína než popojíždění na statku. Přidělený brněnský žokej Tomáš z toho byl na prášky a celou situaci, kdy měl herce naučit jezdit za týden, okomentoval slovy, že je to „řádná kravina“.
Lekce jízdy navíc bolely. Trávníček při jedné scéně spadl s koněm do zasněžené jámy, jindy zase přistál rovnou v hnoji. Vladimír Menšík, který si nenechal ujít žádnou příležitost k vtipkování, mu pak okamžitě vymyslel nelichotivou přezdívku „fekální princ“. Na plátně to ale naštěstí vidět není a pro nás zůstane princem na bílém koni navždy.
Pohádku Tři oříšky pro Popelku vysílá Televize Seznam 23. 12. ve 20:10 a v repríze 24. 12. v 16:30.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
