Dětská hvězda Michael Dymek oslaví 4. září čtyřiašedesáté narozeniny. Diváci si ho pamatují především jako Tomáše z rodinné komedie Páni kluci. Obrovská sláva mu ovšem do dospívání přinesla spíše nepříjemnou ztrátu soukromí, proto se rozhodl vydat úplně jinou cestou. Dnes se plně věnuje úspěšnému podnikání a veškerý volný čas tráví se svou rodinou.
Břemeno popularity v dospívání
Natáčení snímku Páni kluci probíhalo v roce 1975 v době letních prázdnin na severu Čech a dvanáctiletý Dymek ho vnímal spíše jako velké prázdninové dobrodružství. Filmaři ho objevili na základní škole díky jeho sportovnímu nadání a výborné gymnastické průpravě.
Tehdy nepotřeboval žádné předchozí herecké zkušenosti nebo složité učení scénářů nazpaměť. Režisérka Věra Plívová Šimková dětem na place vždy přímo vysvětlila, kam se mají postavit a co přesně mají říct. Výsledek pak vznikal na filmový pás a scény se někdy musely mnohokrát opakovat.
„Bylo mi dvanáct, to bylo na nějakou hereckou průpravu moc brzy. Nedostali jsme tehdy ani scénář. Režisérka nám vždycky těsně před klapkou řekla, co máme říct a kam se máme postavit, a my to prostě udělali,“ zavzpomínal Dymek.
Obrovský divácký úspěch filmu ale pro dospívajícího introverta znamenal nečekanou zátěž. „Špatně jsem tehdy snášel tu ztrátu soukromí. Spolužáci mi to navíc dávali docela sežrat různými vtípky a pokřikováním v tramvaji,“ prozardil Dymek. V dalších rolích musel navíc nosit vlasy nepříjemně natočené kulmou, což jeho touze po normálním zapadnutí do třídního kolektivu příliš nepomohlo.
Taneční kariéra a nový život za hranicemi
Místo herectví nakonec u sportovně nadaného mladíka zvítězil tanec. Dymek úspěšně vystudoval taneční konzervatoř a začal působit ve Státním souboru písní a tanců. Právě díky pracovním zájezdům do zahraničí mohl blíže poznat tehdejší život na Západě.
Na folklorním festivalu v rakouském Bregenzu se navíc velmi sblížil se svou budoucí manželkou Ivanou. Krátce před nástupem na povinnou vojenskou službu se oba odhodlali pro riskantní krok a společně emigrovali do západního Německa.
Začátky v cizí zemi pro ně znamenaly obrovskou zkoušku odvahy a vytrvalosti. Manželé strávili dva dlouhé roky v uprchlickém táboře a museli se intenzivně učit úplně nový jazyk. Cílevědomý Dymek si postupně vyzkoušel práci uklízeče, pomocníka v kuchyni italské restaurace i dělníka při stavbě výstavních stánků.
Získané a těžce vydřené zkušenosti ho podle jeho slov obohatily a naučily absolutní životní soběstačnosti. Těžké časy brali manželé jako dobrou investici do budoucnosti svých budoucích dětí. V žádostech o práci pak tyto roky s nadsázkou popisoval jako vysokou školu života.
Cesta k úspěšnému podnikání
V Mnichově si Dymek brzy uvědomil velmi krátkou životnost taneční profese a začal se naplno zajímat o tehdy nastupující počítače. Zapsal se do kurzů programování a psaní všemi deseti, aby získal mnohem lepší kvalifikaci pro kancelářskou práci. Novou kariéru odstartoval na pozici skladníka ve firmě distribuující elektronické součástky. Perfektní znalost sortimentu mu velmi rychle pomohla k povýšení přímo do exportního oddělení.
Několik let po sametové revoluci dostal lákavou nabídku založit pobočku této velké distribuční společnosti v Praze. Vrátil se tak natrvalo do České republiky a firmu následně patnáct let s mimořádným úspěchem řídil. V současné době se dlouhodobě věnuje vlastnímu byznysu v oblasti solárních topných systémů.
Před kameru se vrací už jen zcela výjimečně, většinou díky výborné znalosti němčiny přijímá malé role v mezinárodních produkcích. „Občas mě ještě kontaktují castingové agentury. Vědí, že jsem žil dlouho v Německu a umím jazyk. Takže si občas zahraju třeba nějakého německého policistu,“ říká Dymek s úsměvem.
Se svou ženou nedávno absolvoval velkou cestu do Vietnamu a Thajska, kterou pojali jako pokračování své dávné svatební cesty. Dnes si spokojený podnikatel užívá klidný rodinný život obklopen svými dvěma dospělými dětmi a čtyřmi malými vnučkami.
